Plha se hlasi...! Prosim, prosim tak od posledne jsme prejeli Jukatan od zachodu k vychodu a hnuli se tak od kalneho mexickeho zalivu k tmave modrym vodam Karibiku (visualni mapa tady). Timto bych chtel take opravit nepresnost kdyz jsem uvedl, ze jsme u Karibiku uz byli, ale podnapily Jon spravne poukazal na mou geografickou odchylku. No tak tedy posledni rano v Celestunu jsme si malinko prispali a cvakli par ranich obrazku z krovi okolo mistni laguny. Po te uz jenom vejce ála mexicana k snidani a hura na presun k jednomu z nejvetsich jukatanskych ruina-placku = Chichen Itza. Cestu nam opet jak se patri okorenili mexicti policiste, kdyz nas asi na padesati kilometrech kolem Meridy (hlavni mesto statu Jukatan) zastavili, vyslychali a prolustrovali hned 4 krat. Jednou meli problem s Jonovym ridicakem (plne v poradku mezinarodni ridicak), po druhe s Acapulskou poznavaci znackou (taktez legalne vse tip top) a potreti se nas bez ustani pri prohrabavani nasich veci ptali, jestli kourime marihuanu a nebo snupeme kokain. Ale i tak trpelivost a smirliva (a podle toho co nam bylo jiz v Acapulcu na policejni stanici receno legislativne neustupna) konverzace nas sice pripravila o najky ten cas, ale GUCI (nase spolecna padelkova penezenka z Vietnamu) zustal nastesti bez ujmy.

Po tomto nervove vysilujicim retezci jsme se museli malinko odreagovat a ta jsme se rozhodli, ze si etapu zprijemnime malou jeskynko-expedici. V nasem pruvodci jsme se docetli, ze Jukatan je doslova prospekovan jeskynnimy utvary vsech moznych tvaru a velikosti a tak jsme se si chteli nejakou tu komornejsi najit. Po nekolika nevydarenych pokusech jsme konecne narazili na male staveni kousek u silnice, kde pred vjezdem na pozemek byla rucne napsana cedule Cenotes (spanelsky vyraz pro tyto krasove utvary) a po te co jsme se s Herbie prorvali stadem krav, vybehla na nas mlada holcina, ze nas za maly uplatek necha vykoupat. Zpocatku ta dira vypadala "vselijak", ale stacilo sestoupit par sprsli zebriku a krasa se ukazala v tech nejlepsich barvach. S radosti jsme se navlikli do trempentyrek a hura se schladit v poledni vyhni. Tahle doura v zemi byla vazne paradni. Super cista vodicka s optimalni teplotou, krapniky kam se podivas a svetlo jak z filmu Indiana Jonese. Doufam, ze ocenite Jonovu fotecku, pac jsem kvuli ni riskoval nebohy zivot sveho fotoaparataratu a s jednorucnim plavanim (v druhej ruce fotak 10 cisel nad hladinou) jsem docvachtal na sutr, ze kteryho se to takhle dalo vzit... o:)

Jinak Chichen Itza byl uz v tom nasem majskym maratonu jenom dalsim zarezem a s jeho davy americkych penzistu a hromadou plotu kolem kazdyho balvanu, to pro nas byl bohuzel zas jenom podprumerny zazitek. Daleko lepsimi chvilkami nam bylo sledovat mexickyho strejdu mastici "oldskulovou plosinovku" v jeho vlastnim kramu se smisenym zbozim. ;) Ale to je mozna jenom nasi osobni pocitaco-hraci uchylkou No vicemene dnes jsme poprve seznamili Herbie s trajektem a uspesne se dopravili na ostrov Conzumel, vyhlasenou to oblast pro potapeni. Jona uz precijenom svedel snorchl a tak kdyz me udelal stastnym s fotkama v Becalu, rad ho ted podporim v podmorskych radovankach ja. Pristi blog zarez bude teda asi pravdepodobne vypadat jako dovolena "od Fishera", ale do tydne uz planujeme spocinout na pude byvaleho Britskeho Hondurasu, dnes autonomniho statu Belize, tak snad to pak zase bude o neco zajimavejsi.

Mejte se krasne!