Jenom abych vysvetlil ten divnej nazev minulyho povidani. Chtel jsem poukazat na kulturni rozdil mezi Mexikem (,kde jsme na kazdem rohu potkavali otevrene dvere do domacnosti, kdy nezridka cela rodina visela na televizi a sjizdela mexicky telenovely) a Belize (,kde jdou lidi radsi kopat do meruny, mlatit do bubinku anebo alespon chytat ryby). Taky typologie lidi je diametralne neco jinyho. Belizane jsou asi tak rozmanity jak medvidci od Hariba. Pres hispance, belochy, indiany, cinany a puvodni majske obyvatlestvo az po cernou plet puvodem z africkeho vychodu. Posledne zminovana kultura je dominantni hlavne na jiznim pobrezi a tam jsme take stravili poslednich par dni...

Po presunu na pevninu a naslednim "vykydani zazitku" z ostrova Tobacco jsme si sli vyzvednou Herbie od Munchovo [manč] prababicky Martiny (nekecam!). Kdo ze to je Munch? Ano ano vezmu to hezky po poradku. Ve meste Dangriga jsme si blezkurychle udelali spoustu novych znamosti. Ne ze bychom byli takovymi socialnimi hvezdami, ale jako majitele jedineho VW Beatle v Belize (oficialne nepotvrzeno, ale jeste jsme zadnyho nepotkali), ktere stalo 3 dny pred Munchovou prababicinou verandou s houpacim kreslem (udajne se na nasi krasavici prisla podivat pulka Dangrigy) jsme precijenom meli na celech pomyslnou nalepku KURIOZITA! Nas prevoznik z ostrova Tobacco = Munch byl nasi prvni spojkou. Pote co jsme si s dareckem pro babicku (pytel kostaricke kavy - typ od synovce "Dogie"ho [dogí]) prisli pro Herbie, cekal na nas solidni dav zvedavcu a Munch nas zacal seznamovat. Seasel [sízl] - kapitan mistniho fotbaloveho muzstva (mel na sobe oranzovy holandsky dres) nas pozval na "zapas o pate", Rastaba - bubenik s dredama az pod pdel nas pozval na vecerni mini-koncert, a Edie [edý] - floutek v monterkach se nam nabidl, ze nam vytahne nas pochroumany naraznik (Jonny ho nedavno pri couvani oprel o kamenou zidku). Proste za pet minut jsme meli plan na dalsi tri dny. :)

Druhy den rano nas Munchovo bratranec Seasick [sísik] (cesky morska nemoc :)) zatahl na dvorek pani Neobi, ktera je jednou z mala zen v Dangrize, ktera dodnes pece klasicky chleba z rostliny Cassava. Jenom uvedu, ze pro Garifuna lidi je chleba z kasavy velmi srdecni zalezitosti. Diky skvelym vlastnostem (chleba vydrzi bez napadani plisnemi az nekolik mesicu) byl hojne pouzivan pri dlouhych cestach. (Jeho strukturu bych asi popsal ceskym slovem suchar.) Zadna z vetsich Garifuna slavnosti se proto neobejde bez tohoto elementarniho peciva. Prisli jsme prave v dobe, kdy privezli pytel korenu (ze kterych se pecivo vyrabi) a tak si mohl Jon vesele vyhrnout rukavy a pustit se s domorodci do loupani, zatimco ja jsem zacal pobihat okolo s fotakem. Po loupani nasledovalo vydrhnuti oloupanych pahylu v kadi, nastrouhani v "rozsrackovavadle", vyzdimani v "anakonde" (pouze muj pracovni nazev, jinak jde o rouru vyrobenou z rakosu zvanou "reguma") a konecne samotne peceni na hlinene peci zvane "lorena". Cely proces trval pres dve a pul hodiny a troufam si rict, ze jak pro me s Jonem tak i (hlavne kvuli nasi neohrabanosti) pro pani domaci s brigadnikama slo o vesele dopoledne.

Po obede jsme potom zajeli do Eddieho garaze a s mirnym despektem sledovali jak nam s nasi holcickou nalozi. Nasetsti nase neduvera nebyla na miste a ikdyz garaz se vice podobala vrakovisti, nez klempirske dilne myslim, ze v ramci moznosti odvedli dobrou praci a naraznik je opet pripraven celit dalsim vyzvam. :) Dalsi zastavkou pak byla vyroba mistnich bubinku. Pro me opet velice poutavy material! Z mahagonovyho spalku postupnym vyrezavanim dokazou tyto sikulove vyrobit babuskovitym zpusobem treba 6 bubinku. Kvuli nedostatku antilop (do Afriky je to precijenom nakej ten kilak) se pro hlavni cast bubnu pouziva jeleni kuze a v dilne pana, ktery se jmenoval Austin Rodriguez nam cely proces byl dopodrobna vysvetlen. Vecer jsme potom pred mistnim hospodo-klubikem pojmenovanem jak jinak nez Roxy potkali Rastabu a ten nam predvedl operaci s hotovym instrumentem v praxi. Zuuuuuuzo! :)

Pro velky uspech jsme se ten vecer dali jeste jednu bubinkovou seanci a kluci opet nezklamali. Nastoupili na nas v hojnem poctu a nekolikrat za noc si menili hudebni nastroje. Takze covek se sel vycurat za palmu a nez prisel zpatky ten co hral na musle sedel za bubnem, ten co mlatil do bubnu paril na parketu a ten co krepcil na parketu stal u baru. :) Behem par dni jsem nastrilel asi 16GB materialu, takze urcite tusite, ze jsem si to naramne uzival. Ted uz nas ceka presun na sever a zblunk do modry dzuzny. Drzte palecky a mejte se moc kuasne! q;)