Ahoj vsichni! Tak po nasi jizni staci jsme se presunuli do byvaleho hlavniho mesta Belize City a nez jsme se poradne rozkoukali uz jsme sedeli v "lodnim taxiku" na ostrov Caye Caulker. Toto misto je hojne navstevovano diky sve priznive lokaci (45minut od Belize city) a rozvinutemu turistickemu prumyslu. My jsme si ho vyhlidli hlavne diky snadne dostupnosti k nasi posledni podvodnicke vyzve, ale i pres megadrahy internet (10USD/hodina) brzo jsme si priznali, ze Caye Caulker je docela vtipnej i sam o sobe. Domorodci tady neustale neco grilujou, jezdi tady vyhradne golfovymi vozitky, a po promenade jezdi na svem byciklu s volantem Tasmanskej cert (nase obrazne pojmenovani). Tento komickej strejda nabizi ve dne v noci vse, na co si turista muze vzpomenout - od kit-kat, kniznich pruvodcu Lonely planets az po marihuanu ci "bum bum". :)

Ted malinko o tom jak Vacak k podvodnictvi prisel. (Predem predesilam, ze jestli vas potapnikovani neba, rovnou preskocte o dva odstavce nize...) Puvodne to zacalo tim, ze Jon uz mel licenci (advanced PADI) z lonske Indociny, ale me to tehdy prislo zbytecne. Tady v Mexiku nas uz ale tenhle rozdil docela limitoval (ja bych musel pri jakymkoliv dalsim potapeni podstupovat zakladni trenink) a vzhledem k nasledujicim nekolika tydnum planovanym na karibskym pobrezi to nebylo zdaleka koser. Na mexickym Cozumelu jsem si tedy udelal prvni (open water diver) a posleze tady v Belize (na Tobaccu) jsem si udelal pokrocilyho s hloubkovym potapenim, (docela bojim bojim) nocnim potapenim a nakymi povinnymi disciplinami jako navigace a podobne. Uz tehdy vsechno smerovalo k jedinemu cili - potopit se do mezi potapeci kultovni Velky modry dzuzny a a a prezit.

Hloubkovy potapeni ma krome nemoci z dekomprese (potapecska nemoc) jeste jeden aspekt a to je dusikova narkoza. Tenhle zvlastni stav jsem si na sobe vyzkousel uz v Tobbacu. Dostal jsem jednoduchou rovnici na hladine (stopnul se mi cas) a obdobne tezkou rovnici ve 30ti metrech pod hladinou. Hehehe, vysledek byl takovej, ze ne, ze mi pocitani trvalo o deset sekund dele, ale jeste jsem se hrube sek. :) No a obdobne "high" sem se potom citil ve 46 metrech (152 stop) proplouvajic mezi krapnikama v modrej dzuzne. Nejlepe bych svuj stav prirovnal k epizode Simpsonu, kdy se Homer otaci vzhuru nohama ve vesmirnem stavu beztize a pozira bramburky do rytmu "Na krasnem modrem dunaji". :) 3 zdatni zraloci (Caribbean reef shark) pobliz me kupodivu nijak neznervoznovali, ale vic me na chvilku vydesilo stoupani mezi 30 a 20ti metry, kde viditelnost nepresahovala nekolik metru a jedinym na co se dalo z hlediska orientace spolehnout byl smer z ust vypoustenych bublinek a skalnata stena po pravoboku. Stejne jako po predchozim nocnim potapeni jsem se vynoril s meloucimi se pocity uzasu,  adrenalinu, ale predevsim hlubokeho vdeku, za to, ze uz jsem zpatky ve clunu. Dalsi dva ponory uz byli jenom do 18ti respektive 12ti metru, ale i tady slo o jedno z nejlepsich potapeni, ktere jsem za svou kratkou unterwasser karieru zatim absolvoval. Potkali jsme zelene zelvy, kanice velke, mureny, rejnoky, prerostle delfiny (cesky pry cerna verlyba) a spoustu tropickych rybicek, krabu a podobnych stvoreni. Zejmena posledni ponor v miste priznacne nazvanem Aquarium si mohl clovek uzasem hlavu ukroutit. Bohuzel vodotesny futral na svou fotokrabicku bohuzel nevlastnim a tak mi to budete muset jenom verit... :(

Jinak ted uz muzes maminko v klidu spinkat. Svoje ploutve uz jsme povesili na hrebik, pohnuli se smerem do vnitrozemi a vcera jsme se s Herbie dodrncali az ke Guatemalskym hranicim. Mestecko San Ignacio melo byt nasi posledni belizskou zastavkou na pivo. O dobrou zabavu se postaralo mistni policejni duo a biliardovy stul. Dostali jsme s Jonem vyzvu na na biliardovou ctyrhru, a navzdory "hrani na cizim hristi" se nam darilo kluky jedny uniformovany docela slusne drtit. Pak ovsem jeden z nich zavolal svymu pribuznimu a ten s nama jak se rika vytrel podlahu... o:) Na dnesek byl na programu opetovny nervak s celnikama, ale nakonec za to ty reky potu staly a mame velkoryse 90ti denni vizum jak pro nase osobnosti tak i pro Herbie. Dokonce si pan na imigracnim troufl odhadnout, ze sance na vpusteni do Hondurasu ci El Salvadoru mame pomerne velke, takze mozna ze se nakonec jeste podivame za guatemalska humna. Kdo vi...