E.T. vola domu! Poslusne hlasim posadka vesmirneho Herbie-korabu se tesi plnemu zdravi a po trihodinove bitve na hranicich se uz druhym dnem binca po lukach a hajich kopeckoviteho Hondurasu. Jeste pred tim nez nasi hranicni eskapadu popisi podrobmeji rad bych se zminil o termalnich pramenech, jez jsme navstivili pred samotnou cestou k hranicim. Malinko jsme si tim zajeli a opet putovali po hlinene ceste plne prasatek, kravicek, pejsku, kocicek a krut, ale stalo to za to. 60 stupnu teplonke termalni vody znamenalo prvni horkou sprchu po dlooouhe dobe... o:) Defakto vodopad byl tak horky, ze clovek musel najit idealni misto a polohu, kombinujic termalni pramen s rozumne studenou rekou, aby nedoslo k popaleninam tretiho stupne. Tuto zdravotni proceduru jeste posilovaly vsudy pritomne rybicky, jez neustale zuzlali nasi zcestovalou pokozku. Tyto mini-pyrane si pochutnali zejmena na Jonove fotbalove sedrenine, jejiz strup byl na konci lazne fuc. :) Za stejnou proceduru pry evropske zeny plati nemale penize. Tady to bylo za parking pro Herbie. q;)

Guatemalsko-honduraska hranice byla zatim nejnarocnejsim byrokratickym cvicenim, ale diky zvedavosti pani celnikove nakonec s uspesnym koncem. Samotne imigracni razitko bylo  behem 10ti minut za 3 dolary vyreseno, ale Herbie to tak snadne nemela. Samotny prijezd k hranicni zavore vyzadoval notnou davku asertivniho chovani, protoze hned co jsme zastavili, vrhnula se na nas tlupa pochybnych osobnosti snad vsech vekovych skupin s tim, ze nam pomuzou s papirama, vymeni penize a buh vi co jeste. Nejaky penize jsme si kvuli poplatkum vymenili (tusice "vyhodnost" kurzu jenom to, co jsme povazovali za nezbitnou castku) a po ubezpeceni jednoho vykutaleneho "poradce", ze jeho honorar bude pouze "co mu dame", jsme se vrhli na vyrizovani. Zahy se vsak ukazalo, ze nas prejezd pres hranice bude stat 180 dolaru na celnich a ostatnich poplatcich a v tu chvili jsme mu podekovali a sli zebrat uredniky sami, respektive sam (Jon by mi stejne s komunikaci ve spanelstine moc nepomohl a tak hlidal auto). Nasel jsem nevrlou urednici, ktera me (jeste nez jsem ji stacil vysvetlit duvod sve navstevy) servala, ze ji votravuju v dobe obeda. Navstevni hodiny nikde nevysely a tak jsem se omluvil a vysvetlit ji situaci. Z me neznamych duvodu se tvarila velmi pobavene fotkou na mem ridicskem prukazu, kdyz uvidela nasi Herbie rechtala se jak mesicek na hnoji, a po vyzadane ukazce a naslednem darovani ceske padesatikoruny uz jeji plne tvare zdobil spokojeny usmev. V te chvili uz to vypadalo nadejne...

Posleze se ukazalo ze cela celnicka budova sbira mince cizich men a tak netrvalo dlouho a tahal jsem z batohu vsechny evropske meny, co jsem u sebe mel a drobne eurocenty, britske pence a ceske koruny sli do drazby. Malinko casove narocnejsi procedura, ale v teto chvili uz to vypadalo, ze razitko snad dostanu od vsech zucastnenych. Celou tuto bizarni zkusenost dobarvovalo prekvapive mnozstvi ockem pokukujicich, homosexualne orientovanych pikoliku, behajicich mezi kancelarema se sesivackama za pasem, jako nejaky "kancl-cowboys". Po vyrizeni papiru jsme jeste pod samotnou zavorou podstoupili dukladnou prohlidku: Auticko, osobni veci, kazdou stranku pasu a ostatni papiry, vsechno proslo zvidavymi otazkami trech obrejlenych uniforem a k nasemu uzasnemu pocitu (dobiti severniho polu) vse zkoncilo popranim stastne cesty. Se zapadem slunce jsme se dokodrcali k nasemu kyzenemu cili a vysilenim sebou placli do postele....

Dnes rano jsme uz zase hopsali po (pravdepodobne) nasi posledni zastavce na Majske stezce. Ruiny prosluleho Copanu jsou zname, zejmena sochami dobovych panovniku, kresbami vytesanych do kamene a svou velikosti ojedinelym hieroglyfickym shodistem. Samotny komplex neni tak rozlehly jako kuprikladu Tikal a take nam malinko vadilo, ze na velkou cast staveb jste odsouzeni koukat "pres spagat". Navzdory rozlehlosti Archeologi vykopanych tunelu jsou zpristupneni jenom na pouchych 70 metrech, coz je podle nas v hrubem nepomeru s 15 dolary za ne uctovanymi (pro porovnani: 15 dolaru je taktez cena za vstup do somatneho komplexu). Ale v pritomnosti volne poletujicich makaku, rozvernych opic a prerostlych hlodavcu to zas nebyl uplny propadak. Na pristich par dni mame naplanovano nekolik vyletu do mistnich kopcu. Nejak uz se nam to tu cely krati a tak zbyle 4 honduraske dny nechceme stravit vetsimi prejezdy, ale spise poctivym nasavanim atmosfery jihovychodni casti tehle (pro nas zatim) kouzelne zemicky. Na programu je nejaka ta pesi tura, exkurze mistnimi kavovymi plantazemi snad i nejake ty kobylky a doufame, ze se dostaneme malinko blize obycejnym lidem a jeste neco rozumneho nafotime... Mejte se krasne! :x