Tak dem na to! Prvni den v Guatemale (Antiqua) = zprava cislo jedna: Nekdo se nam vloupal do Herbie. Jojo, nekomu holt nejsou svata ani mala roztomila auticka a onen nekdo nam vysklil bocni okynko a ukradl mi plavky. Teda abych uvedl plny vycet, odnesl si moje plavky s rucnikem, Jonovy ridicske rukavice, panel od radia a lahev pivka z Belize. Stalo se tak v noci, tri metry od naseho hotelu. Evidentne sli po radiu, na kterem si nakonec vylamali zuby (prisroubovane z kufru), ale kdyz uz byli vevnitr, prosurovali kastlik (kde nasli jonovy rukavice a predni panel od radia) a obsah z pod sedacek (kde se jim zalibilo pivko a ma dzumbaros igelitka). Tem z vas, co si ted klepou na celo a rikaj si dobre nam tak, "nemeli jsme tam nic nechavat", davame plne za pravdu. Vy ostatni si z toho prosim zkuste vzit ponauceni. q;)

Dopoledne jsme tedy meli program jasnej. Sefka hotelu nam potvrdila, ze volani policie je pouha ztrata casu a tak jsme se rozhodli radeji travit cas eliminaci skod. Nejchoulostivejsim problemem bylo chybejici sklo a tak jsme se vydali na objizdku po autodilnach a autovrakovistich (tady dost casto jedno a totez) a k nasemu prekvapeni se nam povedlo jedno stare VW okynko najit. Za 8 dolaru nam ho kolozuby teanager prodal a za dalsich 5 nam ho tam jeho starsi bratr namontoval. My mezi tim nelenili a hura na mistni trziste sehnat co nejlevnejsi stereo. S jeho absenci jsme se nehodlali smirit hned ze dvou duvodu. 1) meli jsme pred sebou jeste 600 km do prvniho Mexickeho mesta. A 2) diky rozumne fungujici reprosoustave by nam mohlo byt nabidnutou za odprodej Herbie min frfniku. Hihihi. Pohled na nas "stereo ulovek" nas bavi jeste tedka. Poridili jsme si kazetovy prehravac znacky "Premier", ktery disponuje 8 falesnymi tlacitky, jez nemaj zadnou funkci a jednim super cool tlacitkem, jez meni barvu podsviceni knofliku (ze zelene na zelenomodrou). Klicovou funkci vsak tato bakelitova krabicka plni ( disponuje totiz dirou pro vnejsi vstup, takze muzeme hrat hudbu s Ipodu) a navic nas tahle sranda vysla na necelych 20 dolaru. Instalace elektricky nadanemu Jonovi nedelala zadny problem a tak jsme jiz pri pozivani obeda mohli byt opet spokojeni kralickove...

Odpoledne jsme potom poprve po osmi tydnech nasedli do "gringo busu" a nechali se dovezt k aktivnimu vulkanu La Pacaya. Po hodinkovem vystupu ridkym lesikem jsme dorazili do mist, jez lze popsat jako "spousta tatrovek sterku". Nas pruvodce mel evidentne smysl pro humor a tak nas nechal vystoupat vys, nez bylo pro nas cil treba a nechal nas sebehnout stometrovou plan stylem "co to da". Urcite si dokazete predstavit, ze tu a tam nakej ten drzkopad ozdobil nasi spanilou jizdu dolu, ale v cili jsme se vsichni potkali bez ujmy, sypajic pisek z bot a se sirokym ulicnickym usmevem na nasich umounenych xychtech. Pak nasledovalo poslednich par set metru de facto po vrstevnici, kdy se povrch zmenil ze sypke skvary na lehce krupajici skalu. Puda kolem nas zacala sycet a skrz prilezitostne pukliny se na nas sklebila kriklave oranzova, line se pohybujici lava. Zubici se pruvodce nam podal svuj klacek a nechal nas do teto hmoty stouchat. Tezko se to popisuje, ale je to dost zvlastni pocit, protoze sice vidite, jak se lava "kapalinovite" hybe, ale zapichnout do ni samotny klacek vyzaduje prekvapivou silu. Zazitek to byl vazne mimoradny, ale jak moc jde o bezpecnou aktivitu, jsme radeji nechteli prilis domyslet...

V tento zvlastni den nam chtel vsak "vesmir" (dopln si: Pan Buh, Alah, Krisna, Tacud,...) ukazat, ze clovek nemusi ani moc riskovat a veci se muzou podelat i tak. Po ceste zpatky jsme totiz byli svedky jak sebou 29-ti lety klucina z jine skupiny (na nenarocne rovince) prastil a o par minut pozdeji byla nahodne pritomnou lekarkou konstatovana smrt. Udajne infarkt. Tenhle American, ale nevypadal jako klasicky pripad 150ti kiloveho kuraka se stehnynkem z KFC v leve ruce. Vypadal stihle a sportovne a tak se zacalo spekulovat o vrozene srdecni vade a podobnych teoriich. Kazdopadne takovy to zazitek opet prinuti cloveka vnimat veci malinko z jineho uhlu... Tsss, ukradenej rucnik!

Vikend jsme posleze stravili de facto na cestach. Z Antiquy jsme se podivali jeste na jezero Atitlan a v jeho okoli bohuzel jenom hodne zbezne, shledli jak tady vypada guatemalsky zivot. Dnes jsme zvladli (doufame) posledni stredoamerickou rallye etapu a po deviti hodinach upoceneho rizeni otocili klickem v zapalovani proti smeru hodinovych rucicek. Je nedele vecer a my opet pristali v Mexickem
San Christobal de la Casas. Zitra bude cas dat Herbie malinko do pucu, objet prvnich par autobazaru a zjistit jake to mame pro Herbie vyhlidky. Mejte se moc fajn! Drzte prosim palecky. Jdeme do finale...