Po lehcim cajovem dychanku pri prilezitosti rozlouceni se s Londynem jsme rano dorazili na letiste a dostali velice neprijemny policek na vystrizliveni. Nejdrive volal Jon, ze zaspal a ze doufa, ze to taxikem stihne. To bylo malinko alarmujici, ale to horsi melo teprve prijit. Opet byl problemem vstup do spojenych statu a tentokrat si cernyho Petra vytahnul Maca. Internetove svoleni ke vstupu jsme oba meli, ale u Peti byl problem pas starsiho data, presneji chybejici cip pro uchovani biometrickych dat. Jako uspesny adept totozneho pripadu (ma neuspesna cesta do Kostariky v roce 2007) jsem uz vedel ze s tim nic neudelame a ze existuje nekolik reseni. Krome zabaleni se a navratu do Cech zbyvalo vydani novyho pasu (udajne 4 tydny cekani), zazadani o viza (predpokladano 5 tydnu cekani) a nebo nalezeni a zakoupeni primeho letu, ktery by se nedotkl posvatne pudy spojenych statu americkych...

Po rychle dohode, jsme se shodli, ze varianty jsou tedy nakonec jenom dve. Jet ci nejet. A protoze strejda z Budejikovic neni zadnej "hod-flintu-dozita" domluvili jsme se, ze zkusi najit  onen "primak" a mi na nej pockame v hlavnim meste Mexika. V te dobe uz se prihnal cerveny oblicej Jonna a mi si v rychlosti poprali mnoho stesti a bohuzel nechajic Petu za sebou bezeli k odbavovacim prepazkam. Zbytek letu probehl bez vetsich komplikaci. Uniformovani strejdove v Houstonu se nas zeptali jestli nevezeme shnila jablka (nebo jine ovoce, ve kterem bychom mohli privezt do Ameriky vambobamboskiferiozu), zeptali se cim se zivime a pak uz si jenom obohatili svou fetisistickou sbirku nafocenych prstiku a byli jsme volni. Teda jenom k tomu, abychom pretapkali 200 metru a znovu uz byli rentgenovani jestli jsme si cestou pres atlantik nestacili vyrobit z podavanych spaget a dalsich ingredienci zivot-ohrozujici prak, a ten pak neopuzit k unosu letadla puvodne smerujicim do Mexika k nabouranim disneylandu na Miami. Nejzabavejsi okamzik, ale na nas cekal az po pristani v zemi palivych papricek. Dovedli tu totiz "nahodne kontroly" k dokonale nahode. Vystojite si tu totiz frontu na velky cerveny cudlik, ktery vas po vasem (ale vazne jenom vasem) stisknuti, nekompromisne odsoudi k dukladne kontrole ci jenom mile privita v Mexiku. :)

Nicmene i bez Lonely planet ani jineho knizniho pruvdce se nam povedlo nenechat se natahnout od taxikaru a najit rozumne vypadajici hotylek v centru za O.K. - 20 dolaru za noc. Druhy den dopoledne jsme se probincali starym mestem a odpoledne pak stravili v novejsi casti se spoustou mrakodrapu, velmi casto bizarne postavenych hned vedle polorozbourane prababicky. Kupodivu az v 6 hodin vecer jsme nasli prvni otevrene internet kafe a dostali sve zadostiucinujici klikani klavesnice. :) Po te jsme (samozrejme ciste nahodou) skoncili s Jonem v gay ctvrti na veceri a moc dobra mexicka kravicka s lahvi chilskeho cerveneho nam hezky zakoncily prvni latinsko-americky den.

Dneska jsme zatim podnikli jen naky maly zarizovani a ted jedem prozkoumat dalsi dve ctvrte trochu vic dole na jihu. Ma to byt celkem nudne znejici rezidentni cast Mexicke elity, ale vischni nas tam odkazujou tak pojedem jenom potvrdit ci vyvratit, ze to stoji za to. Kolem 7my uz vyzvedavame nasi zabehlou ovecku a pak si teprv muzeme poradne cinknout Coronou. Drzte palce at to vsechno klapne a ja se pokusim se jeste pred tim nez tu zavrou zastavit a napsat, ze jsme konecne vsichni pohromade...

Doplneni (19:40 lokalniho casu): Jsme vsiichniiiiiiii a  jdeme piiiivo! Kdo muzete dejte si vecer na nas... q;)