Uz jen 6 dni nam zbyva nez se rozloucime s Petou a tak jsme malinko "natahli krok". Nase nejkulatoulinkatejsi auticko "Herbie" nas spokojene dobrumlalo az do nejjiznejsiho statu Mexika. Naz jis 5ty stat se jmenuje Chiapas a jde o jednu z nejchudsich oblasti, kde skoro polovinu obyvatel tvori potomci Mayu a dalsich starovekych civilizacich a veci jako voda ci elektrina tu v zadnem pripade nejsou samozrejmosti. No kazdopadne po nasi nekolikadenni staci jsme zraly tady na pristi 3 noci zakotvit a tak snad bude pristi prispevek barvitejsi nez ten dnesni.

Od posledni stopky na pobrezi jsme se hnuli do vnitrozemniho mesta Oaxaca. Toto malebne misto 1500 metru nad morem nam bylo prijemnou zmenou od primorske atmosfery a alespon na chvilku nas nechalo odpocinout od doternych komaru. Rano jsme podnikli vylet do nedalekych vesnicek, znamych svym textilnim prumyslem (ubrusy, rohoze, kabelky), ale popravde receno jsme byli nejvice uchvaceni tamnim stolnim fotbalkem s kamennymi figurkami. o:) Jako rozumni cestovatele jsme u nej preckali poledni horko a az po te se presunuli hledat nejakou domaci vyrobnu (pro Oaxacu priznacneho) mezkalu. Kdo hleda najde a to platilo i tentokrat. Mlada señorita nas provedla tovarnou jejiho pan taty a ke kazde casti procesu nam neco malo rekla. Jen ve zkratce, jde o destilat vyrabeny z rostliny agave, znamy hlavne tim, ze se do nej dosti casto pridava cervik pepik. Rostlina se nejdriv "opece", pak rozsrackuje, necha sfermentovat, zdestilovat a nakonec se ulezi v dubovych sudech. Samozrejme jsme si odnesli lahvinku na ochutnani a ikdyz na ni doposud nedoslo, velke nadeje na to, ze ji netknutou dovezeme domu bych si pratele nedelal...

Dalsi dva dny uz jsme pak stravili uz jenom na cestach. Vedouc jaka to kilometraz nas to ceka a i prez nesporne kvality Alejandra Fernandeze (nase jedine CDcko v aute), jsme se na cestu museli nalezite pripravit a tak jsme den pred startem vzali utokem mistni stankare s vypalenou muzikou a koupili si velice rozmanitou kolekci z mistni nabidky. No posudte sami: Booklety od klasickych hitu 80let, pres mexicke pisnicky pro deti az po divneho pana s velkou hlavou slibovali hodiny a hodiny dobre zabavy. :))) Cely prvni den nam tak ubihaly kilometry pod kolama neuveritelnou rychlosti, ale mistni vesnicka palicatost s timto tempem rozhodne nehodlala souhlasit a tak nam opet (jak uz je v latinske americe zvykem) svoji blokadou znemoznila dalsi postup. Neoblomnost mistnich traktoristu, chovatelu skotu a pestovniku melounu nas tak odsoudila k prenocovani v zatim nejzapadlejsim miste naseho vyletu, ale nastesti druhy den rano uz nas za mensi obnos projet nechali a tak my opet mohli za zvuku Black Sabath poslat Herbie do otacek. Poslednim vzrusem pred dojezdem do cile nasi dnesni etapy pak byl nas prvni mexicky dest a verva se kterou se do nej pustili nase dva 20-ti centimetrove klaciky umistene na prednim skle, u normalnich aut nazyvane sterace.

Dnesni prispevek zakoncim nekolika povsimnutimi. Mexicani milujou hlasitou hudbu a (pa)zvuky kdejakyho druhu. S otevrenymi usty jsme pozorovali couvajici Mercedes, jehoz bezpecnostni "couvajici pipani" bylo nahrazeno lambadou. Klasikou se pro nas jiz stali nakladaky brazdici vesnice s lahvemi propanbutanu, jez na svou pritomnost upozornuji, kravym bucenim, oslim iiiiiaaaa-nim a prilezitostnim "gaaaaaas" linoucich se z obrovskeho megafonu. Zajimavou myslenku nahodil vcera Jon, ktery navrhl, ze bychom takto meli zacit jezdit po Londyne a kricet "websites, websites"... o:) O tom jakymi jsou Mexicti ridici sebevrazi jsem se tusim uz zminil a tak uz jenom doplnim  priklady. V praxi to vypada, ze dvojta cara je vyzvou k predjizdeni, maximalni udana rychlost se nasobi dvema a podjizdeni (predjizdeni z prava) je prezentaci narodniho hrdinstvi. Dalsim povsimnutim je pak fiozoficka otazka: "Co bylo prvni?" Zpomalovace ci business u nich fungujici? Obcas mame pocit, ze druhe zminovane (coz ostatne vysvetluje i ty pisko/hlinene), protoze dneska jsme potkali pana invalidu, ktery kolem sveho retarderu cirkuloval (a inkasoval projizdejici) s takovou obratnosti, ze by si ho urcite i Vera Caslavska prohlizela s nevrazivosti. No a na zaver musime vzdat hold nazvum mexickych cities, mest a vesnicek. Nazvi jako Tehuantepec, Tutapepec, Opetepetec (a zbyli "tepkove") jsou maly piiiva proti mistum jmenujicim se Silacayoapan ci Tutitlacochehuayan. Genialni! :)