E.T. vola domu... Tak uz jsme zas o dum dal, teda presneji receno o dva staty severneji. Po dni plnem prolezani starobylych ruin potrousenych po junglich Chiapasu, jsme jeste vcerejsi den stravili na karibskem pobrezi ve state chili omacky zvane Tabasco, ale dnesek uz je v nasem cestovnim kalendari oznacen velkym cernym krizkem. :( Ano vazeni pratele,je to tak. Nastal cas, kdy se s nami bohuzel musel rozloucit nenahraditelny pilir naseho cestovatelskeho mancaftu - Peta "Hokejka" a pri teto prilezitosti bych si Vas dovolil o neco pozadat... Odsunte zidli od sveho stolu, ruce prosim presnute z mysi a klavesnice k sobe do klina, sklopte sva od monitoru unavena kukadla a vzdejte prosim minutkou ticha hold nejpresnejsimu vrhaci kokosu na zapadni polokouli...

Dekuji. Nyni se s Vasim svolenim pustim do vice faktickeho popisu Petovych poslednich dnu. Od Krystofa z baraku jsme se vydali za ruinami chramovych komplexu Tonina a Palenque. Prvni zminovany "Majsky sidlak" jsme stihli jeste po ceste, ale ke druhemu uz jsme dorazili az za tmy a tak nam nezbylo nic jineho, nez se na Palenque poradne vyspinkat a vrhnout se na nej rano. K velkemu prekvapeni nas probudil poradnej dzungloidni lijacek a tak jsme nasadili promokavky, nepromokavky a nekteri z nas i plavky :) a hura do provlhle zelene. Musim priznat ze Paleque je popravem navstevovanejsi (rozsahem je to vazne velkolepost), ale v nasem pripade (nejen kvuli vrtkavemu pocasi) byla asi zajemavejsi komorneji ladenejsi Tonina. Po prolezeni sutriku jsme tedy opet nasedli do nasi Herbie a hura k moooori.

Pro tuto oblast jsou nasi knizni pruvodci stejne uzitecni jak sterace u ponorky a tak nam nezbylo nez si svuj "kousek raje" ve forme pohlednicove kycovite plaze najit sami. Popravde receno, co se tyce klasickych plazovych kvalit tak bychom asi v mezinarodni konkurenci neobstali, ale nase bordeloidni hromady pisku s morem asi tak pratelskym, jako kdyz plivnete do obliceje Chuckovi Norrisovi, meli jednu nespornou vyhodu. Nikdo, ale lautr nikdo tam nebyl. :) To nas samozrejme jako spravne plantazniky okamzite inspirovalo k absurdnim, vedecky nepopsatelnym cinnostem - lidove receno hovadinam. Nasli jsme jeden kokosovy orech a ten nas dokazal bavit nasledujici dve hodiny. Rychle jsme vyhlasili Kokosove olympijske hry a predhaneli se jak s vynalezanim disciplin tak s pilovanim tech nejvytribenejsich "dokonalost sama" sportovnich technik. Nebudete tomu verit, ale nebyla disciplina, kde bychom neobsadili minimalne prvni tri pricky, a byly i takove, kde jsme se o zlatou medajli museli kvuli nevueritelne presne vysledkove shode podelit vsichni tri.

Inspirovani skopky a skopky zabavy jsme v obdobnem duchu chteli s Petou stravit i posledni den a tak jsme opet nasli kokosovy haj a tentokrat udelali z her bez hlubsiho fylozofickeho vyznamu otazku zivota a smrti. Zadani znelo jasne: Prezili bychom na kokosovem ostrove? Nasli jsme vhodny exemplar a podle hesla "Sestrel si svou veceri" jsme se pustili do prace. Tyjo hazet takovou 5-ti kilovej medicimbalek do vejsky a trefit ten "blbej" nezralej kokosak tak, aby spad dolu, ale nezabil te ranou do hlavy neni tak lehky jako vyresit nakou kvadratickou rovnici! Mrskali sme tam tema srandovnima vecma skoro hodinu a vysledkem byl alespon krasny parecek slibujici svacinku. Samotny orisek nas ale teprve cekal: "Jak se do tohodle trezoru kurnik-suplik vloupat?" Po chvilce domlouvani mezi sebou a premlouvani samotnych "zabednenych" jsme se rozhodli pro hrubou silu a mohutnym "prdem" o nedaleky parez z naseho ulovku uz zacala proudit zivotadarna tekutina...

Velice rad poukazuji na fakt, ze znacna cast dnesni fotodokumentace pochazi z rukou toho uz na prvni pohled nejrozumejsiho z nas - Jona. Kdyz mi s Petou litame jak choboti ci shazujeme vorechy on je ten, kdo na nas dava pozor a dokumentuje nasi mentalni zaostalost a tak budu moc rad, kdyz ho podporite na jeho sloupecku. Tak se nestydte a taky mu napiste par angklickych "tyvole, ..." :) Jinak v ramci uchovani zive pameti na Petu "Hokejku" jsme se rozhodli usetrit druhy kokosak a na jeho pocest s nim procestovat zbytek naseho putovani s Herbie. Takze ackoliv uz Petuv "basebolovy xycht" svetoznamych kvalit na tomto blogu v nasledujicich tydnech neuvidite, jeho kokosovy duch je stale s nami...

Kokosum zdar!!!

P.S. Tentokrat je tu pro vas poradnej kopec fotecek a me by zajimalo, jak se na to divate VY moji mili ctenarove. Napiste mi prosim dolu, jestli preferujete, abych setril vas cas a soustredeni a vzdycky povesil jenom to "nejlepcejsi" anebo na to koukate ve smyslu "cim vic tim lip"? Diky moc! Vazne me vas nazor uprimne zajima... :)