Ahoooj!

Obavam sem, ze dnesni kapitola nebude tolik srset humourem jako mozna ta predesla, ale koneckoncu tento blog slouzi k informtativnim ucelum, nikoliv pro srandu domacim hlodavcum, ze? ;)

Takze vzhledem k zatim nejdrsnejsim ubytovacim podminkam ve kterych jsme zatim museli slozit hlavu (viz foto v predeslym vstupu) jsme se shodli na tom, ze si chcem nasledujici den doprat nekterych vydobytku 20teho stoleti, zejmena teple sprchy. Za ne prilis publikovatelnuych a eujnuchovskych zvuku jsme na sebe navlikli vsechnu tu tezkou vyzbroj z predesleho dne (mokry hadry), naposled se podivali zkrz suche bryle a vyrazili do deste. Abych byl presny myslim, ze se tomu oficialne rika tropicka boure a bez nadsazky to byla nejhorsi jizda me (zatim ne prilis bohate) motorkarske kariery. (Vzpominkou na ni mi budiz jeste dnes (2dny pote) orosene sklicko od hodinek.) Abych to nenatahoval, po mirnem bloudeni zde v Nha Trangu, kde jsme asi hodku nemohli najit nas hotel (respektive oblast ve kterym by se nejaky hotel nasi cenove kategorie vyskytoval), jsme konecne dorazili a kazdy z nas si stravil svych tricet minut rozmrzani a navratu hlasivek v neposatelne prijemne 100stupnove sprse. Navzdory faktu, ze jsme dorazili nekdy kolem 12 jsme az ve 4
odpoledne byli schopni normalnejsiho provozu a srozumitelne vyslovnosti.

Vecer uz jen na drobnem pruzkumu okoli, veceri a par pivkach k zadnemu historicky cennemu melniku nedoslo.

Vcera jsme se za neustaleho odhanenim vselijake zebracke verbeze vysplhali na kopecek s bilym budhou a den zavrsili navstevou zdejsi trznice. Ta byla zajimava hlavne mnozstvim alkoholickych napoju s nalozenou haveti. Docela jsem si procvicil oblicejove svaly, kdyz se mi s prominutim kroutila huba u kobry drimajici v tlame stira, ktery se za Bartovi aistence hybal jak zivy. Vicemene tento mimo jine afrodisiakalni napoj jsme si neporidili, protoze trhovec odmital kyvnout na Bartovo neustupnem 200 tis Dongu za lahev a litrovku Johnyho Walkera. Hehehe Petovu smlouvacimu talentu myslim taky budu muset venovat alespon pul kapitoly, protoze to nas s Johnem neprestava bavit. Nicmene skoncili jsme na 220ti a jedinym duvodem, proc jsme se tam pro tuto vyhodnou koupi nevratili, byla Bartova euforie z nove zakoupenych tricek, jarmilek a trempentyrek.

Dnes rano jsme vstali a konecne po trech dne videli roztrhanou oblohu. Hopli jsme na clun a hura na projizdku po mistnich ostrovech. Pocasi nam nakonec vazne vyslo. A vzhledem k tomu ze jsme do more skakali skoro na kazdym rohu (a tudiz opetovne smivali opalovak), kazdy sme si z toho odnesli nakou tu cervenou cast tela. Program byl celkem nabity. Rano snorchling na koralkovych (koralovy by bylo asi nadnesene) utesech, pak presun do jinyho zalivu na obidek formou svedskych stolu a asi nejzabavnejsi cast dne nasledovala hned po te. Posadka lodi vytasila kytaaaaru a 3 skopky (viz foto), z nechz se vynuly zvuky ne nepodobne pravym bicim. Nevim jestli to bylo temi 3mi pivky, ktere jsme do te doby stacili zkonzumovat, ale cele vystoupeni jsme ocenili obrovskym aplausem. Pak nasledoval zlaty hreb programu = plovouci bar. Strejda bubenik si nalez na plavaci konstrukci s kyblem koktejlu. Tedy abych nelhal, slo o podivny mix ananasove stavy a zrejme toho nejlacinejsiho alkoholu, ktery se tu da sehnat, ale diky tomu horku a faktu, ze si ho clovek dopraval v plavacim kole jsme ho vychlemtli uctihodne mnozstvi. Myslim, ze za zminku stojicim duvodem obrovskeho zajmu veskereho osazenstva byl taktez fakt, ze tento bohuliby napoj byl zadarmo.

Myslim, ze v mezinarodni konkurenci jsme diky Bartovu heroickem vykonu neudelali zadnou ostudu. Nenechte se splect druhou fotografii z pokrocilejsi doby. Peta jenom medituje a cerpa sili do dalsich boju. :))) Pote jsme si  zajeli na ostruvek, kde si pulka z nas taky tak nejak "zameditovala", ale ty otrlejsi z nas (jako treba ja) si placli plazovej volejbal.  Pak uz jsme to (znaveni z podstive odvedene prace) nasmerovali zpet do pristavu.

Sotva mzouram na monitor, ale paradni den! =:)