Tak tedy. Z Nha Thrangu jsme nakonec druhe rano vypadli. Chteli jsme se malinko hnout, aby mela nase itinerarova dusicka klid. Jelo se nam pekne (celkem malo rusna, za to nadherna cesta podel pobrezi) a tak nez jsme se nadali dali jsme skoro 250km. Zkoncili jsme v celkem velkym meste zvanym Qui Nhon, ale bohuzel ani jeden z nasich 3 kniznich pruvodcu o nem nic nevedel tak jsme instinktivne zamirili k pobrezi a bez vetsich problemu si nasli prijemnej hotylek kousek od plaze.

Golem dne, byl manager hotelu, ktery v 80letech studoval v Budejovicich a behem chvilky zacal oprasovat "tseska sloficka"... O 5 minut pozdeji uz sme mluvili jenom cesky. Chudak Jon vubec nechapal, ktera bije... o:) S vykulenyma ocima jsme si vyslechly, ze v tomto evropanem zapomenutem meste, lze najit ceskou hospodu! Teda presneji hospodu ve ktere toci ceske pivo, konkretne plzen a budvar. Z personalu bohuzel nikdo neumel ani anglicky ani cesky tak jsme se historii toho bohulibeho mista bohuzel nedozvedeli, ale gulas nam i pres Burtem neustale opakovane nedostatky (pritomnost mrkve) chutnal. A jako desert sme z toho nadseni jeste zblajzli parek s horcici. Teda fakt to bylo malinko surrealisticky. Jeste nikdy jsem nejed gulas hulkama, ale svoleni personalu, ze se s nami pred podnikem vyfoti, dovrsilo celou udalost s sirokym usmevem na tvari. ;)

Pod mirne patrnym vlivem peniveho moku jsme se na jednicku doplazili do hotelu a sli prozkoumat kus plaze po svych. Otrlejsi znas (opet ja) se i vycachtali v mooori a nechali se nekolikrat rozbit o piscity brech prihodnymi vlnami. Vecere probehla obvyklym pichnutim prstu do jidelnicku, ale bohuzel u nas tentokrat nestal buch dobre chuti a tak pred nami pristala strouhanka s mini-chapadylkama, neloupane mini-krevety a ususena 2D sepie (urcite rozjeta parnim valcem). No po kratke sarvatce, jsme si urcili poradi souteze o nejhnusnejsi jidlo, s diky si priobjednali dalsi sajgony (pivo) a pak uz jen s uctihodnou gracii predvadeli personalu jak vyborna pochoutka to byla, ale jak dosyta jsme najedeni.

To jsme jeste nevedeli, jaka kulinarska prekvapeni nas cekaji nasledujici den. Slo o dalsi nam uz notorickou znamy scenar. Prisli jsme do restaurace a dostali jeden jidelak (pouze ve vietnamstine). Prvni krok je vzdy stejny. Snazime se zjistit jestli se nekdo v dotycne jidelne dostal s anglictinou za "Hello" a testem je nam poukazani na fakt, ze jsme tri a jidelak jen jeden. Jako odpoved se nam tentokrat dostalo viceneni zubu nevalne kvality. Nejsem si 100% jist, ale pravdepodobne slo o usmev a ten nam jako predpoved nasich konverzacnich vyhlidek postacil. Takze klasicky... Najit si odstavecek v nasem cenovem rozmezi a zabodnout prst na jeden z tech radku, co neumime precist.

Abych vas dlouho nenapinal, dostali jsme ruzne variace toho sameho (ne prilis vabive vypadajiciho) masa a ryze. Po ochutnani jsme se shodli na tom, ze jsme neco takoveho jeste nikdy nemeli. A az o par hodin pozdeji mi seplo, co by to tak asi mohlo byt. Slabsi natury a deti do 15 let by ted meli zavrit prohlizec, capnout medvidka, utikat do pokojicku a schovat se do srkine. Nebudu chodit kolem horke kase, ale mam pocit, ze slo o nejakeho domaciho mazlicka, protoze na castech kuze sem identifikoval, neco co bych si predstavil jako oholenou srst (korinky). Bleee. Jeste ted se nam po tom krouti huby, a na slova spojena s dnesnim obedem ci domacim zvirectvem, jsme uvalili docasne embargo.

No jo no, rikal jsem si, ze jsme do ted meli na vsechno docela stigro. Tak holt je todle je prislusna dan. Jen doufame, ze ted mame zase na chvilku predplaceno... Odpoledne jsme pak vyjeli na asi 15km vzdaleny staroveky veze, kde jsme potkali asi 20 zakladaku vientamske armady (udajne 2 dny pred civilem) a pro ty jsme byli (vic nez tisice let stara architektura) atrakce my. Furt si nas fotili, placali nas po ramenou a kamkoliv jsme se hnuli hned sme je meli za zadkem. Fakt zvlastni, ale byli mili a brzy se rozloucili tak to nebyl zadnej velkej opruz...

Zitra uz se zase pohneme o dum dal. Na rozrvrhu mame cestu opet na vychod k Laoskym hranicim a pak v nasledujicich dnech po Ho Chi Minhove stezce nahoru na sever. Nevim jak to bude s internetem, ale alespon vas nebudu votravovat s kazdou prkotinou...