Dobie den! E.T. vola domu. :) To se nam ten cas nejak rozbehnul, tak se ho pokusim alespon trochu zpetne posbirat. Abych to tak nejak shrnul nic moc extra se ted nedelo. Pocasi je porad na xxxno a tak uz nas ten sever malinko zacina nebavit. Dokonce uz tu zazneli i nazory, ze prodame nase holky dvoukolky a za trzbu si koupime letenku do tepla. :) Zitra rano se skocime zeptat jak to vypada s letenkama do eventuelnich destinaci a pak si dame valecnou poradu. Tak uvidime kam nas nakonec vitr zavane...

Nakonec jsme v Hanoji stravili dalsi dva dny, abychom zazili jak tady probihaji oslavy konce roku. Mivaj je tu stejne jako v Cine priblizne druhy tyden v unoru a oslavy to byvaji vskutku pompeeezni a tak jsme si rekli, ze si takovou naaadheru nemuzeme nechat ujit. Zlatym hrebem programu mel byt udajne megaohnostroj nad jezerem Hoan Kiem. Jde o celkem centralni (tudiz i turistickou) oblast Hanoje a tak jsme se tam zacli motat uz po devate hodine. Cekali jsme, ze tam nebudeme sami, ale pocet navstevniku nas i tak docela zaskocil. Vsichni tak nejak svorne pochodovali kolem jezirka dokola. V jedenact hodin (kdyz to zaclo strilet) se zastavili, vytahli fotaky a zacli tu paradu blesk neblesk fotit. Kdyz to pak po patnacti minutach utichlo, uprkem se rozbehli domu. Behem 10 minut sme byli na ulici sami! Nechapave sme na sebe koukali a ubezpecovali se, ze se nam to nezdalo. Tohle se vazne uchazelo o zaznam v Guinessove knize rekordu, konkretne v sekci nejrychlejsi evakuace. :)

Druhy den rano jsme se rozjeli smer zaliv Halong. Jedna z nejznamejsich prirodnich kras Vietnu, mimochodem uchazejici se o titul jednoho ze sedmi novodobych divu sveta. Jde vazne o super mistecko na zemekouli, ale bohuzel opet kvuli pocasi jsme si ho nemohli tak uplne uzit. Mimoto nam tam tak nejak nepralo skoro nic. Hned prvni noc se nekdo pokusil ukrast Petovi motorku, ale na(ne)stesti zlomil zamek a tak chudak Bart se to cely nasledujici den snazil dat doporadku. Kombinace svatku (95% vseho zavreny) a snad i vysoke procento lemploidu v tamni populaci neprineslo zadny poradny vysledek a tak si od te doby Bart startuje se sroubovakem hezky pozlodejsku - dratkama... ;)

Pak nas taky vytocil frajer, co nam prodal misto na lodi. Po vsech tech zkusenostech z poslednich sesti tydnu jsme se na vsechno 2x preptavali a on nas opakovane ujistoval... Ano, mate 2 kajuty pro sebe (Nechtelo se nam losovat a urcit tak nestastnika, ktery by pak musel spat s nakym nemeckym bratwurstem.). Ano, klimatizace funguje i jako topeni. Ano, muzete si prinest svuj alkohol, pivo stoji 15t dongu... Hned po odrazeni od brehu jsme se dozvedeli, ze nic z vyse zmineneho neplati a to pak zacal srumec. o:) Bart zacal plivat ohen, ja na ne zacal delat opicky a chudak Jon jako chladnokrevny anglicky gentlemen musel mirnit situaci jednoduchou ale presnou argumentaci. :))) Vicemene jsme tak nejak vyhrali co se v dane situaci dalo. Do svych kabin jsme si nikoho nepustili. Po te co jsme zjistili ze pivo stoji 30 tisic jsme si pri prvni zastavce na ostrove koupili svoje pivka a pres histericky zachvat kapitana, jsme si je prinesli na palubu a s velkou chuti zkonzumovali. Bohuzel jenom piratske topeni se nam do kabin nainstalovat nepovedlo, ale nutno podotknout, ze to ale jenom proto, ze jsme ho mezi Coka colou, bramburkama (a ostatnima serepetickama prodavajici se obvykle turistum) na ostovech nenasli. :) A pres vsechny ty vyhruzky, ze nam nevrati pasy a ze na nas v pristavu bude cekat policie, jsme se s nimi s usmevem na rtech (a spokojenym pocitem, ze si nenenechame od kazdyho s..t na hlavu) rozloucili.

Dnes podvecer jsme uz dorazili (s drobnymi zastavkami v boxech) zpatky do Hanoje a zitra tedy uvidime co a jak dal...