Tady vorel, tady vorel! Po par dnech jsem se opet dostal na vetev dost vysokou na to, abych chytil nakou tu internetovou vlnu... Nejprv malinko orientacne. Jsme o skoro 1000km jizneji nez co jsem brouzdal internetove vody posledne. V sobotu jsme skocili na velkyho ocelovyho ptaka a presunuli se ze severu do jizni casti Laosu.

Po dni straveneho v Pakse (nuda, jenom dopravni tepna) jsme neodolali doporuceni vetsiny kniznich pruvodcu a znovu osedlali ohnive ore. Tentokrat jsme si ale chteli usetrit trosku nervu a doprali si prave nefalsovane kocky z japonska - Hondy. (Tentokrat jen vypujcili.) Az tedka po trech dnech laskovani chapu jak se takovy pravy moped ma chovat. ;) Kapotaz nema mezi jednotlivymi dily centimetrovy mezery, tachometr funguje, svetlo sviti, ostrikovace strikaji - ne ty jsem nepatri o:), nikde nic nerachta a hlavne - jede to vic jak sedesat!!! Skoro dvojnasobne, jen tak mimochodem, ale vzhledem k tomu, ze nemame kam spechat (nase etapy jsou vsechny pod 100km), jde vic nez o rychlostni zkousky spis o dobry pocit a radost z lazo plazo projizdky paradni krajinkou nahorni plosiny Bolaven.

Pocasi nam taky konecne ukazalo svou svetlejsi stranku a ikdyz sprsky jsou na dennim poradku, konecne jsme opet vybalili plavky s opalovakem a vzdy kdyz najdem reku, kde se nekdo s domorodcu koupe, skaceme tam za nima. Ne ze bychom se chteli tak druzit, ale bohuzel puvab teto oblasti je vykoupen smutnym pozustatkem vietnamsko-americkeho konfliktu ve forme nevybuchle munice poruznu rozsete v mene frekventovanych mistech. V praxi to pro nas znamena, ze jsme celkem limitovani v pohybu a nejlepe to asi vykresluje Jonnova cernohumorna historka kdy se po zajimavem kulinarskem zazitku z predesleho dne ohlasila jidlo podruhe v ne zrovna situaci, kdy by si mohl vybirat z ruznych barevnych odstinu zachodoveho prkynka. Jakehokoliv prkynka vubec, kdyz uz ho zminuji! Predstavte si situaci, kdy jste na odlehle polni lesni ceste, za vami nekolik desitek kilometru do nejblizsi vesnice, pred vami nekolik desitek kilometru do nejblizsi vesnice, v pravo potencialne minove pole, v levo "Zakaz vstupu jen na vlastni nebezpeci!". Ano dopadlo to dobre. Jonnovi kalhoty zustali bez ujmy a jeste jsme udelali dobry zkutek... Rozestaveli sme straze. Burt popojel sto metru na jednu stranu, ja na druhou a "Ukol znel jasne!: Nikdo nesmi projet!" :) Nastesti se o to ani nikdo nepokusil, ale i tak jsem si chvilku marne lamal hlavu jak presne bych vysvetloval situaci v jazyce Lao. Tak si tedy zminena  vecere nasla cestu ven, Jon zustal cely a dotycne ceste se po nekolika dekadach zanedbavani dostalo aspon male silnicarske pece: Ta nejvetsi dira, kterou jsme nasli byla po nevidanem darecku poctive zasypana dostatecnou vrstvou kameni a pisku. q;)

Sice jsme na ceste teprv treti den, ale uz ted mi to vsechno zpliva. Myslim, ze to je dobra znamka toho jak se nam to libi. Co si tak jeste vybavuju, je nahodne potkani nekolika lokalnich slavnosti. Jednou me zastavila particka mladiku, kterym sefoval mnich v oranzove kapy. Proste natahli snuru pres cestu a nenechali me odject dokud jsme si od nich neco nekoupil. Tak jsem si od nich koupil pifko a chvilku s nima posedel. Nechci aby to vyznelo povysenne, ale nasledovala tady pro me uz klasicka situace, kdy na me po celou tu dobu viselo dvacet paru oci, peclive studujici kazdej muj sebemensi pohyb. Je to srandovni hra. Zejmena ti mali svisti jsou skoro vzdycky nejdriv stydlivy a kdykoliv se na ne podivam (at uz fotakem, ci bez nej) zacnou se schovavat za strom, motorku ci mame za sukni. Nekdy do slova vemou nohy na ramena a pelasi to ode me co to da, jenom pro to, aby za minutu opet vynorili tu svou umounenou drzticku a zvydave sledovali co se stane dal. Pardon, nak sem se nechal unest...

Super byla taky obedova party. Ctvrtka muzske populace se valela nasrot pod chatrcema uz kdyz jsme prijeli. Ti co jeste byli pri vedomi nas malem strhli z motorky a behem par minut uz nam vazali provazky kolem zapesti a lili do nas tamejsi whisky. Mezi nami s whiskou to melo spolecne pouze to, ze slo o alkoholicky napoj, ale soude dle prudce viditelnych nasledku na prislusnicich kmenu jsme nehodlali podcenit jeho ucinky. Take nam v odboji pomohla pani domu, ktera nas krome pevne vzdorujiciho se Barta (respektive jeho zaludku) zachranila nudlovou polivkou. Po par hodinach dvoustranne-jednostranne komunikace (my jenom anglicky, oni jenom Lao), mirne konzumace a nasledne vrele evakuace jsme se (precijenom s ne tak velkyma problemama) vysplhali na nase peklostroje a za doprovodu mavajicich dospelaku a s nami bezicich spuntu jsme se odprdeli pardon odparadili zdolat poslednich zbytek cesty po vedlejsi silnici. :)

S internetem je to tu vazne naprd. De fakto s cimkoliv krome ryze, benzinu a whisky. Vcera jsme malem zacli rozprodavat movitosti, protoze uz jsme asi 4 den nenasli ani bankomat ani banku. Nastesti jsme dneska nasli fungujici smenarnu a vymenili posledni dolary. Jinak obavam se, ze opet nevim, kdy vas budu mit moznost pozdravit, ale diky moc vsem za super povzbuzujici komenty!!! :x