Tak uz zase! Tak jsme dnes dopraskli posledni den Angkorske exkurze a tak to je myslim cas to malinko shrnout...

Ankgor je pro Kambodzu takovou pychou, ze obrysy toho nejvetsiho chramu (Ankgor Wat) v  komplexu se nezaslouzi nic min, nez vyhradni mistecko uprostred statni vlajky. Myslim ale, ze zaslouzene, protoze cela architektonicka pamatka je svym rozsahem a kvalitou unikatem nejen v Kambodzi a Jihovychodni asii, ale na cele teto legracni planetce. :)

Tak me dost ocekavatelne obavy se naplnily a cela zkusenost by sla s vetsi mirou nadsazky prirovnat kuprikladu s pouzitim Londynskeho metra. I tady se objevi rocne miliony zakazniku a zasvecovaci ceremonial: "Pockejte si ve fronte, stoupnete si sem, cvak, tady zaplatte, tamhle si vyzvednete litacku, ..." :) "Zazitek z jizdy" je pak samozrejme uplne jinde, ale stejne v zajmu zachovani si pricetnosti jsem si rekl, ze tentokrat az na par (24) vyjimek necham celou zalezitost zdokumentovat vyhradne klukama. S rojema nemeckych bratwurstu, americkych hamburgeru a japonskych shitake jsem si totiz nebyl uplne jist, jak dlouho bych vydrzel je neprastit teleobjektivem ci neshodit nestastnou nahodou z rimsy dolu. Podminky v Kambodzskym vezeni jsou notoricky zname a uprimne, jestli si mam vybrat mezi kyblem babiciny houbovky s bramborovym nebo nakladacky od rudeho khmera, urcite uhadnete moji volbu...

Deti Angkoru jsou megahumorny! Hned jak te zbejstri, visi na tobe: "Potrebujete Budhu, pane?", "Chcete studenej drink, pane?", "Koupite si DVD ode me pane?", "Jak se jmenujete?", "Koupite si ode me xxx az pudete zpatky???", ... :) Seznam dotazu je k nevycerpani, ale toto jsou ty nejklasictejsi... Opet nejlepe to demonstruje priklad, kdy jsme se prodirali komplexem v 5 hodin rano, abychom se dostali na kyzene misto (vyhlidle predchoziho dne) pred vychodem slunce. Spunti hned jak zahlidli svetylko me zkomirajici baterky, byli v mziku u nas a hned nas tahali na salek horke kavy... To bylo prosim 5:06 rano!!! :) Diky nesnesitelnym vedrum behem dne jsme si ale kazdou chvili koupili nakou tu H2O a k ni s zeleznou konzistenci dostali zdarma i stastny usmev na umounene cvrcci tvari. Opet. Nevim jestli to je lekce 3 mesicu v asii nebo to fakt tak umi, ale shodli jsme se na tom, ze psychicky natlak techto tvoru na nas nepusobil nijak negativne. Vetsinou jsem odpovidal podle toho jak sem se citil. Nekdy tak jak to bylo, nekdy jsem se zas vydaval, za eskymaka Igla ci robota, ktery pit nepotrebuje (a povetsinou pobavene studoval jejich udivene vyrazy), ale nikdy jsem necitil pokuseni poslat je do nekam.

No takze, s trochou psychicke pripravy to nebylo tak hrozny. Pro me zlatym hrebem programu byla ta rani vyprava. Bloudit komplexem a zkoumat jednotlive artefakty ve svitu baterky je preci jenom jiny kafco nez smazit se na slunci s dalsima turistama uprostred dne... A ikdyz sem si z kluku uz ke konci delal prcu (prolezli a fotili snad kazdej sutr v oblasti), jsem rad, ze si todle misto muzu odskrtnout z listu "Co musim navstvivit..." a nebudu muset nikomu vysvetlovat, ze jsem byl v Kambodze a nevidel Angkor. o:)

Zitra zpatky do Phom Phenu a pak uz jenom jizni riviera. Drzte nam palce at se nam neuvari mozek, uz ted to je na padnuti a i kluci zacinaji uznavat, ze na odpocinku uprostred dne vazne neco je... Zaznel tu nazor, ze bychom si mohli najit nakej klidnejsi ostruvek a tam chvilku skejsnout. Tak uvidime jak se nam postesti...

Ehm. Taky, ma mila maminko, predesilam malinko, :) ze se mozna na posledni tyden trhnem, protoze Jon (zdrcen) zrovna zjistil, ze potapeni neni v Kambodze nic moc a Bartikovi se postesklo po jeho museich a kramcich zasvecene helikopteram v Sajgonu. Nastesti jih je ten nejbezpecnejsi region, bez naslapnych min, vetsiny nebezpecneho zvirectva a podobnych nelibosti, takze zadny strachy. To uz bude jako kdybych ti psal z Trebone... q;)