Teda, ze mi to zas trvalo, co? No jo no, oni tu jeste na vetsinu ostruvku nenatahli kabel a tak sme ted byli par dnu od veskere komunikace odrizli. Ale hezky poporadku...

Takze z Ankgoru do Phnom Penhu to je skoro 6 hodin a protoze bychom stejne museli cekat na navazujici spoj dolu na pobrezi, rozhodli jsme se pro variantu v hlanim meste prespat a pokracovat v drkocani druhy den rano. Vyzbrojeni zkusenostmi z predchozi navstevy jsme neustoupili natlakum agresivnejsich drockaru a odmitli jsme nastoupit za vic jak dva dolary. Vojta s nejslabsimi nervy nakonec podlehl a k nelibosti konkurence tak vyhral nase lukrativni vyberove rizeni. Po ubytovani se v pofidernim hostylku nevalnych kvalit jsme pak stravili odpoledne tak nejak placanim se po meste. Vecer jsme pak navstivili hospodu, kde se ten vecer konal pokerovy turnaj a Jonnova hracska duse zacala nepokojne poskakovat. V ramci solidarity jsem se taky pripojil a navzdory faktu (nebo asi spis diky tomu), ze to byl muj prvni hospodskej turnaj se mi povedlo rozmnozit mou 5ti dolarovou bankovku o 7 dasich. Buh asi nebyl doma, ale fakt jsem to k nelibosti dalsich 18ti hracu vyhral. Teda abych byl presny po pul hodinove bitve jsme se ve finale dohodli na rozdeleni si pomyslnejho olivoveho vence a velice konkretnich price money pro prvni a druhe misto (50 + 30). Tak ted uz to nikdy neudelat a muzu se chlubit, ze jsem jeden z mala gambleru na svete, ktery je v plusu. :)

Druhy den rano jsme tedy domlatili posledni 4 hodiny busiku do primorskeho Sihanoukville a skoro po mesici a pul znovu zahlidli moooore. Ekonomika tohoto letoviska je fakt legracni. Vse vychazi z toho, ze jidlo (zejmena to zapadniho stylu) je tu relativne drahy (3-6 dolaru), ale co se tyce ubytovani tak to je tu hned na nekolika mistech uplne zadarmo. Podminkou je jednou denne si dat jidlo v prilehle restauraci, ale to by si dal clovek stejne ze? Urcite to nevzdavate a hledate v tom (jako my) porad jeste ten skryty hacek, co? No jo je to samozrejme samotna kvalita ubytovani. Predstavte si nejhorsi koleje, ktery jste kdy videli. Ted nejakou tu tropickou havet (mouchy, svaby, pavouky). A kdyz pak spolu s hlasitou 24hodinovou hudbou vse nastrkejte do mixeru, vypadne vam o cem tady mluvim. :) Samozrejme protoze nejsme prasata (prelozte si jako: byli tu i jine moznosti) tak jsme chvilku smejdili a po necele hodince nasli obrovsky pokojicek s klimoskou, televizi a sprchou se sedmi trysko-mody. Pravda nebylo to zadarmo, ale 5 dolaru na hlavu a na noc je jeste porad rozumna ceska cena za zmineny luxus, jenz nam byl nejakou dobu zapovezen.

Plaze samotneho Sihanoukville jsou docela fajn a hustota biliardovych baru jenom prispiva k uvolnene atmosfere a k pocitu jako by tu cas snad ani neplynul. Teda to sme si mysleli nez jsme se nalodili na barku a vystoupili na Bambusovem ostrove. Proc se tak jmenuje nam zustalo utajeno (zadnej bambus siroko daleko), ale populace 51 (to snad vcetne krav, psu i kocek) rozhodne nefunguje na frekvencich vysokeho kmitoctu a tak sebiram pomyslnou korunku z hlavy plazi Sihanoukville a predavam ji zaslouzenemu vitezi souteze o nejlinejsi zpusob zivota Bambusovemu ostrovu. Krome vyse zminene populace ma cely ostruvek 2 plaze (jednu na vychode druhou na zacho.. pardon zapade), 4 bary a cca 30 bungalowu na kurich nozkach. Cely tento cirkus pohani 1 naftovy generator zapnuty pouze na par hodin denne. (Obycejne na par hodin navecer, ale treba i kdyz si nekdo objedna drink na ktery je potreba mixer. o:)) Vsude se vali plazovy lehatka, mezi kazdym palmovym pareckem je natazenej hamock (houpaci sit) a kazdy bar disponuje bednou plnou snorchlu, ploutvi a potapeckych masek. Tento statisticky nastin, by vam mel dat rozumnou predstavu, co jsme poslednich par dnu delali...

Jojo v horizontalni poloze jsem precetl vsechnu literatuuuru, co jsem sebou mel a jeste jsem jim tam ukradl jednu knizku z baru (teda bez zeptani vymenil). Taky jsme vychlemtali hektolitry slany vody, at uz pri snorchlovani ci pri (zejmena Bartem aplikovane) konzumaci piva 30 metru od brehu. Den jsme pak vetsinou zavrsili vecernim hranim zuliku. Jako neni to tak spatny, ale po trech dnech uz toho dovolenkovyho odpocinku ma clovek dost a tak jsme se dnes vratili zpet na pevninu, vyzkouseli si neopren a potapeckou vestu a ve stredu se jdeme potapet. Samozrejme ne sami na vlastni pest, ale s certifikovanymi profiky. Jon uz se na to zase klepe jak malej Jarda, Bart uz to mel pry taky na sobe tak aspon ja si malinko rozsirim obzory... No nic tak ja uz zas frcim urvat neco k snedku, mam hlad jako vlk! Drzte se!!!