Tak uz to tu tak nejak placame z posledniho. Jonny si dela potapecsky "papiry" v Thajsku, Bartik studuje ceny hracek na dalkovy ovladani v Sajgonu a ja se jeste porad bincam na jihovychode Kambodzi.

Cucim ted na datum posledniho prispevku a zjistuju, ze vam toho dluzim zase malinko vic. Cas ted nak desne rychle tece. Teda ten internetovej, ten plazovej tady plyne porad tak jak ma... o:)

Takze prvni vec co vam dluzim popsat je nase potapeni, ale protoze vsechno probehlo bez sebemensich dramatickych situaci ci sebevetsich humornych eskapad, omezim se pouze na jeden odstavec a shrnu to suchym prohlasenim, ze to za to stalo. Nejvic me fascinoval ten zvlastni pocit, kdy ma clovek na sobe 15kg ruznyho haraburdi, posloucha vsechny ty bizarni tlumeny zvuky kolem a dycha zvlastni suchej vzduch pod vodou jako candat ve vane. Samotny rybicky, koraly, fafanky a dalsi komicke organizmy zna clovek z National Geographic, ale vyse zminene pocity a respekt, se kterym se clovek snazi pravidelne dychat a vyrovnavat tlak ve svych dutinach (,aby mu neprask bubinek ci neupadla plice) uz tak presne telka vykreslit nedokaze... No nic, pro statistiky: 1 den, 2 ponory, maximalni hloubka 14 metru, 0 mrtvych. 70% adrenalinu, 1% strachu, 29% humoru (diky humorem prekypujicimu instruktorovi, ale hlavne zlatemu cislu programu kdy Bartovi srandovni poobedove zvuky 10 metru pod hladinou, zpusobily, ze vsichni poustevnici brali ulity na ramena a vsechny skeble a vodu filtrujici organizmy v okoli se v mziku pozavirali jak na strahovske spartakiade!).

Druhy den jsme se pak rozloucili s Petou a rozhodli se s Jonem stravit cely den na kulecnikovem stole. To se nam taky za pomoci pozdniho vstavani nakonec bez problemu povedlo. Ja jsem se rozpomnel na sve kdysi spolehlive stouchy o mantinel, Jonny si vyladil svoje dlouhomegastouchy a oba jsme si vylepsili osobni sbirky ochutnanych koktejlu. Vecer jsme se pak posunuli o 3 metry bliz k mori a za splouchajicich vln a vylezajiciho mesice jsme se cpali grilovanou morskou haveti za srandovni ceny tak dlouho, dokud sme se neshodli, ze uz to nechcem ani videt. o:)

Je mi jasny, ze timto odstavcem jsem vas mozna malinko nas..l a tak prestanu provokovat a zminim pro zajimavost zase par drobnych povsimnuti z Kmehrskych luhu a haju...
Kambodza je plna bizarnich kontrastu. Kuprikladu vedle vychovnyho billboardu v klasicky komunistickem stylu vysvetlujici lidem, ze si maji mit ruce, najdete "zapadackou" (slicnou slecnou zduraznenou) reklamu na pivo, za kterou by se ani Pilsner Urquell nemusel stydet! =:) Dal sem se pozastavil nad zjistenim, ze i nejchudsi kambodzan bydlici na pobrezi ma kazdy druhy den k veceri chobotnice, ale obycejne brambory ci hranolky jsou vysadou jenom tech bohatsich. O proti Vietnamu tu ma taky vic lidi osobni auto, ale jeste nikdy jsem ho nevidel jet rychleji nez 40km/hodinu. Nevim, cim to je, ale skoro vzdycky ho predjizdi kazdej fichtl na silnici. Ani tady nezna prepravni inovatorstvi domorodeho obyvatelstva mezi. 6 lidi na jedne motorce to uz tady bylo, ale mimino v kosiku ci par-lety pasazer na nosici, to sme jeste nebastili! Taky je povzbuzujici videt prijemejsi veci, jako treba recyklovanej odpad, konkretne plechovky od piva a plastovy lahve. Po kazdej plazi beha parta capartu s pytlema na zadech a ceka az do sebe kopnes posledni lok svyho lahodnyho moku, aby ti jeho kontejner v zapeti s podekovanim slohly. Myslim, ze z toho urcite nakej ten drobak maji a tenhle model se mi fakt libi. Trefuje 2 mouchy jednou ranou. Drzi deti pryc od kradezi a dalsich neduhu, zaroven je necha vydelat a jeste je kyzeny ekologicky vysledek ku prospechu vsech.

No jinak uz temer klasicky... Tu a tam je to na zachode velky dobrodruzo, tu a tam je clovek malinko ostrejsi na neodbitne "tuk tuk drivers" (drockare) a tu a tam si kopne do micudy s partou neunavnych chorbalistu. No nic, babicina houbovka a pifko s vami uz je skoro na dosah tak to tu jenom nejak ve zdravi domlatit... Jo a prosim prestante tam doma do sebe bourat a objednejte mi tam malinko prijemnejsiho pocasi, at to nemam tak sokujici... Kuju! q;)