Posledni dva dny byly docela legracni a tak jsem rozhodl zahustit muj prilezitostni obcastnik dalsim prispevkem.

Hned jak jsem dorazil do Kampotu, tak jsem si vyzadal ten nejspolehlivejsi honda stroj co byl k dispozici a znovu se vydal na pruzkum okoli na dvou kolech. Po ranu jsem mel namireno do rekreacniho mestecka Kep, ktere je vice zname domacim dovolenkarum nez tem zahranicnim a tomu taky odpovida uzpusobeni teto byvale "francouzske riviery". Misto lehatek se slunecnikama se tady pronajimaji klasicke pristresky s kobercema a houpacima sitema. Prijede tatka Kmer s rodinkou, uhada si cenou, kterou je ochoten zaplatit a uz zacne s auta skakat klabzubova jedenactka... Dal sem si kafco, chvili to pobavene sledoval a pak jsem se vratil par kilaku zpet a zamiril na kopec, na kterem se tycil budhisticky klaster. Nebyl uplne nejmensi, ale k memu udivu ho spravoval pouze jediny mnich starsi generace, bydlici na upati te nejstrmejsi casti hory. Bez prohozeni jedineho slova se mnou vyslapal onech sto a neco schodu vedouci na vrchol a k memu uzasu jsem byl na konci vic zadejchany ja nez on. Nevim kolikrat denne si to tenhle dedula dava, ale rozhodne ve svym oranzovym rouchu nahore vypadal svezeji nez ja se svym fotobordelem na zadech, udejchanym cervenym xychtem a potem zplavenejma brejlema.

Samotny chram byl docela dost nevkusna moderni zrudicka z zeleza a betonu s neuveritelne kycovitou vyzdobou z nejagresivnejsich barev, ktere jsem kdy videl. Vazne jejich jedovatost by snad odradila i Hitlera od druhy svetovy! Nicmene po tom vyslapu jsem se nechtel otocit na pate podekovat a zmizet a tak jsem tam tak deset minut znalecky studoval kazdy ten nasteny vyjev oplyvajici kycem. Deda na me celou dobu tak zvlasnte visel a az po chvili jsem si vsimnul, ze jsou to moje slunecni bryle, z kterych ten oranzovy hobit nemohl sundat oci. O deset sekund pozdeji poprve promluvil a ukazal na me vietnamske RayBany a na svou hrud. Tezke to rozhodnuti, nechat si me historicky nejdele drzene bryle (skoro cely 3 mesice bez ztraty ci rozsednuti), ci si to rozhazet u Budhy a tak jsem shodil ze ramenou bagl a zacal komponovat rozumnou darkovou alternativu. A taky ze jo, od papirovych kapesniku, pres skolni potreby az po ibuprofen a kapsle na sracku nakonec zaujali mnichovu pozornost a tak mi se svou nove nabitou igelitkou plnou uzitecnych vecicek se spokojenym usmevem na tvari zamaval na cestu.

Odpoledne jsem pak potkal veselyho frantika (francouze) Vincenta, ktery me doslova sebral na ulici, jestli bych mu nepomohl otocit jeho nove zakoupeny clun na znak, aby si ho mohl natrit. Vincent je umelec, malir, abych byl presny a tak nak to k nemu vsechno sedelo. Hned mi zacal vysvetlovat, ze si clun koupil, aby se moch ukotvit uprostred reky a mel tak klid na svou praci. Byl presvedcen, ze jeho nove nabita kraska za 250 USD byla koupe stoleti. Kdyz jsem ji videl lezet na brise v bahne, lajcky jsem o tom presvedcen nebyl a kdyz jsem pak zjistil, je cena nezahrnuje motor, ale pouze drevenou skorapku, zacal jsem si myslet sve. :) Na pomoc nam prisli jeste dva domorodci a kdyz jsme pak lodicku nakonec otocili a vsechny vzpery az na jednu vypadali, jen tak tak jsem se zadrzel, abych nevybuch smychy. To ale zmenila ta posledni planka, ktera zkolabovala o sekundu pozdeji. Zacal jsem kaslat a zahral to na senou rymu a nastydnuti... o:) Pote jsem z nej jeste vyloudil par tipu na hezke lokace, ktere bych moch navstivit a pak uz se jen rozloucil a chechtal se celou cestu zpatky...

Jeste kdyz uz sme u tech frantiku, je tu jeste jedna legracni niance, ktere rozumi snad kazdy obyvatel Indochiny. Francie jako kolonie vladla Indochinskemu poloostrovu po dlouho dobu a tak je celkem jednoduche pochopit, jak tento fakt nesou domorodci. Na jednu stranu jsou vdecny za rozvoj, ktery jim tato evropska zeme poskytla na druhou stranu to, ale preci jenom byli okupanti a s tim prave souvisi vtip, ktery muzete potkat jak ve Vietnamu, Laosu tak i Kambodze. Obsahuje ho kazdy druhy jidelnicek v restauracnich zarizenich nizsi a stredni tridy. Pro ty z vas, kteri znaji hranolky jako Pommes Frites jenom pripominam, ze v anglosaskych zemich se jim dost casto rika French fries - neco jako "francouzske smazenky". Tady z toho restaurateri udelali French fried - coz se da prelozit jako "Francouzi usmazeni!" :)))

Jo a taky jsem se nechal ostrihat. Tentokrat na Budhu! Hehehe, v dalsim chramu, ktery sem navstivil zrovna stejnou proceduru podstupovali "novices" (mladi budouci mnisi) a protoze uz me chmiri zase dosahovalo stadia, kdy sem svou chocholku musel rano po probuzeni priplacnout zpatky k hlave, velice rad jsem vyuzil situace. Poprve v zivote jsem videl kadernicky strojek nepotrebujici elektrickou zasuvku! Slo o predmet, ktery byl neco na pul cesty mezi klasickym strojkem a kombinackama... :) Proste mackas a jedes zakaznikovi po hlave... Hehehe humor, ale svoji praci to odvedlo a tak to porad vypada lip, nez kdybych si to vostrihal sam svyma nuzkama na manikuru. No nic, pri nejhorsim, kdyz se mi budete po priletu smat tak zavolam nasi osobni kadernickou S.O.S. "Pokornaky" a ona to tetka ci strejda spravi... q;) Taky jsem po zevrubnem mrknuti do zrcadla zbejstril, jak moc vlasu jsem ztratil a s pobavenim jsem zjistil, ze mam kolem hlavy bilej pruh neopaleny kuze... Hehehe tak snad to jeste do odletu vychytam... :))))

No nic, to jen tak na okraj. Jinak vcera uz jsem se presunul zpatky do Phnom Phenu a premyslim, ze tu jeste stravim jeden den nez se vratim do Saigonu. Ubytoval jsem se v jednom z plovoucich guest housu na jezere a je tu opet takova uvolnena atmosfera, ze si tu dokazu predstavit jeste jeden proflakany den na kulecnikovem stolu a naky ten koktejlik, nez uz se prepnu do cestovniho rezimu a zacnu se psychicky pripravovat na nelitostny propad o 25 stupnu celsia...