Ahoooj!

Tak jo tak ted zas malinko geograficky. Z Dalatu jsme se vydali na sever. Cesta byla super a az na malou prihodu, kdy Jon tak uplne nevybral zatacku, slo vsechno tak jak melo. (Nenechte se zmast mym nefungujicim tachometrem, ve zkutecnosti jsem jel asi 280km/h! :)) Dokonce se nam tuto etapu povedlo malinko natahnout a tak jsme ujeli skoro 250km. Povedlo se nam zhruba naklikat nasi prozatimni trasu tak jestli vas to zajima tak tady... Nakonec jsme dorazili do zapraseneho Buon Ma Thuot.

Mesto postavene (jak na divokem zapade) jenom kolem hlavni cesty. Navzdory faktu, ze michacky a bagry prodavali na kazdym rohu, najit restauraci se chvili zdalo jako nadlidsky ukol. Vzhledem k vsudypritomnym 5 tunam prachu na metr krychlovy jsme veceri na ulici jako alternativu nebrali a nakonec se nam precijenom postestilo. Sice v celym meste nikdo nikdy neslysel o existenci anglickeho jazyka, ale nakonec se nam s Bartovo minislvonikem povedlo pichnout prstem na to spravny misto v jidelnicku a splachnout tak prach cesty pivkem a zajist ho nudlema s hovezim. 

Dalsi den jsme jeli zjistit moznosti v asi 40km vzdalenem narodnim parku Yok Don. Navstivit vsemi opevovane opice, ptactvo, kockovite selmy a dokonce byli sloni se nam zdalo jako vyborna prilezitost nechat odpocinout nase umotorkovane zadnice a jit si na par dni zakempovat. Hned druhy den v 7 hodin rano uz jsme stepovali pred branou s batuzkama a bananama v ruce. A prdlajs! Diky bohu jsme nakonec zvolili jenom jednodenni vylet na motorkach, protoze 98% tury vedla lesikem (jestli se to tak da nazvat), ktery bych cekal nekde v usteckem kraji a ne v Lonely planet. Cely kopecek, kde se vyse zminena fauna mela nachazet jsme obesli asi za dve hodinky a jediny co jsme potkali dve stada krav a jednoho pavoucka. Pak si uz jen pruvodce natrhal igelitku kyticek, zinkasoval svych 20 dolaru a supky dupky zp5.

Alespon jsme si spravili radost tim, ze jsme se vecer ubytovali v budoucim luxusnim resortu na brehu jezera. Bart opet zabodoval svym smlouvacim talentem a tak jsme tedy 5 dolaru na noc s radosti vyplazli. No a nejen podle dnesniho rana, kdy sme se probudili, otevreli okno a skoro rovnou dostali nafackovano chobotem sloniho mladete mu musim dat za pravdu, ze toto misto ma neco do sebe. :)

Zitra uz zas opustime nahorni plosinu a vydame se zpet smer jihocinsky more. Mesto Nha Trang slibuje spoustu folkloru a historickyho dedictvi. Doufejme, ze to nebude stejna bublina jako "Nic nemame" narodni park.