Na víkend jsme si se s Alexem shodli, že bychom si rádi někam vyjeli. Touha po rozmanitějším jídelníčku hrající nemalou roli v našem rozhodování nás nakonec zavedla zpátky do střední části Ghany, do nevelké pobřežní osady známé jako Kokrobite. Celá sobota lze jednoduše popsat souslovím „lážo plážo“. Za ranního (rozuměj 10:00) pařáku jsem se odlepil od propoceného prostěradla, vyhrabal se z moskytiery a rovnou se zmuchlaným obličejem do moře. Den se poté pohyboval v trojúhelníku moře - knížka - brčko v kokosu a večer pak za tonů živé rasta kapelky proběhl v duchu družení se s ostatními dobročinovníky a cestovateli. Z několika národností mi nejblíže přirostl belgický páreček Terrence a Silvia, jež své cestovatelské dobrodrůžo začali už v dubnu v latinské Americe. V Africe jim zatím nejvíc přirostla k srdci nevýrazná zemička Burkina Faso (severní soused Ghany) a já jsem si vzpomněl, že jejich nároďák hraje druhý den fotbalovou kvalfikaci na MS 2009 s Guineou. Údajně kvůli politicko-bezpečnostním důvodům se zápas přesunul do Accry a tak jsem jen tak napůl ze srandy nadhodil, že bychom mohli jet outsidera Burkinu následující den podpořit...

Znáte jak dobře se dělají dohody u pivního půlitru, ale tadle se nakonec ukázala být jednou z těch zrealizovaných. V neděli po obědě jsme sedli na tro-tro (místní forma dopravy, minibus fungujíc na bázi „až budem plný vyjedem“) a za hodinu už jsme si třásli pravicemi s burkinskými „ultras“. :) Jak je doufám patrné z fotodokumentace našlo se tu nemálo zábavných postaviček a o srandu, humor, hihihi rozhodně nebylo nouze. Za 4 Cedi (2 eura) jsme si tedy koupili vstupenky a než jsme se nadáli už jsme s nimi skákali na tribuně. Pro domácí ghaňany nesl zápas důležitost asi jako pro kolumbijského fanouška utkání Bezděkova s Čachrovem, což se samozřejmě projevilo na návštěvnosti, ale nikoliv však na elánu našeho kotle. Teda spíše kotlíku. Po 30ti minutách neúnavného bubnování najednou hudba ustala a všechny oči doslova viseli na burkinském útočníkovi stavící si mičudu na značku pokutového kopu. Nezaváhal a naše malá skupinka sofistikovaných fotbalových intelektuálů se na chvíli změnila ve smečku divokých orangutánů. Po chvíli řvaní si do obličeje, valení bulev a běhání s rukama nad hlavou jak střelený vzduchovkou do pdele, jsme se vrátili ke svým hudebním nástrojům, chorálovému zpěvu a choreografickým kreacím (, mimochodem za něž by se ani Vlastimil Harapes nemusel stydět :)).

Do přestávky už jsme svého favorizovaného soupeře k ničemu nepustili a tak nastal čas vylučování a doplnování tekutin. Během fyzicky náročného poločasu nám také malinko vyhládlo a tak jsme do sebe ještě narychlo nasoukai ugrilovanou špejli s ražničim a pak už hurá „na své značky“. Po přestávce se Guinea hodně tlačila dopředu a několikrát i zahrozila, ale vše prozatím končilo na našem výborně chytajícím "čapájevovi". Na druhé straně se výtečně uvolnilo naše pravé brko a po líbivém slalomu mezi obránci uklidilo míč o levou tyčku do soupeřovi branky. 2:0! Opět jako bychom na pár minut prodělali lobotomii a znovu jsme si hráli na svěřence bohnického centra při návštěvě cirkusu. Zbývalo 20 minut normální hrací doby a našemu malému kotlíku vládla obrovská vlna euforie a naplněné blaženosti. Soupeř teď šel do každého balonu naplno a vše se změnilo na úporný fotbal nahoru dolu. Po několika velkých šancích na obou stranách se nakonec povedlo Guinei prolomit svou střeleckou neúspěšnost a snížilo tak své dvoubrankové manko. Závěrečné drama už naštěstí žádnou změnu na výsledku nepřineslo a tak se po závěrečném hvizdu rozjel bouřlivý kolotoč radovánek, blahopřání, děkování, objímání a oslavných tanečků.

Burkina Faso : Guinea
2 : 1

Jinak z institutu zatím žádný nový zprávy a tak se asi opět pojedu podívat malinko víc na venkov směrem na západ. Slyšel jsem dost chvály na malou zapadlou vesničku stojící (či plovoucí) de facto na vodě a tak si říkám proč (když mam zatím čas) nedat zdejší verzi Benátek šanci. Doufám že se máte doma všichni moc fajn. Děkuju za komentáře, vždycky potěší. Držte palce a příště ahooooj!