Posílám velký zubatý úsměv domů! Omlouvám, se že sem vás tentokrát nechal tak dlouho čekat, ale jednak jsem toho posledních pár dní moc nenacestoval a druhak když už jsem se místní dopravou dokodrcal do 15km vzdáleného městečka, kde se nachází internet, pokaždé nešla elektrika. :( Abych vám to malino nahradil, dovoluji si představit novou mini sekci "Afro info", kde se s vámi podělim o reálie a zajímavosti, kterých se mi zde ať už s rozhovorů s domorodci nebo literatury dostalo...

Afro info: Obyvatelstvo Africky je jedno obrovské "Škatulata hejbejte se". Aby tu lidé přežili od nepaměti se museli stěhovat z místa na místo a protože šance na přežití jednotlivce jsou ve zdejších drsných a neustále se měnících podmínkách mizivé, uskupení ve formě rodin, klanů a kmenů jsou zde hluboce zakořeněno. Proto také Afrika nemá (až na pár výjimek) žádná stará města. Kočovný způsob života příliš neumožňuje fixovat se na materiální stránkou věcí a tak se tu daleko větší důležitosti těší spíše pospolitost, tradice a kult předků. Kolonizování kontinentu začalo už kolem 15. století ale až Berlínskou konferencí (v roce 1884), bylo bez mála deseti tisíce původních království, federací a nezávislých kmenů rozděleno do 40ti kolonií pod správu jednotlivých evropských velmocí. Nově nastolená situace, kdy spousta historických nepřátel najednou sdílela stejnou územní správu a musela dodržovat stejná práva vedla posléze k různým vyústěním. Některé země to utužilo a stará nevraživost se rozpustila v nalezení nového nepřítele (evropského kolonizátora) - příklad Ghany. U některých to problém pouze položilo k ledu a ten po té vzplanul na plno o desítky let později (třeba Kongo).

A teď zas malinko o mém cestování. Tedy spíše o mém smrdění na jednom místě, protože od poslední kapitoly se má krosna nehnula ani o centimetr. Pořád se bincám na pobřeží a spíše teď "kopu do hloubky než do dálky". Znám tu už jménem slušnou řádku lidí a není den, kdyby mě někdo nový neoslovil mým jméno a toto číslo nenarostlo. Institut v Accre se zatím neozývá a tak si tady zatím spřádám náhradní plány. Konverzací s místními se mi však otvírají i nové možnosti. Užitečné se například jeví možnost využít domorodého průvodce a procestovat (za půl babky) ten či onen region západní Afriky. A tak si tu se svým výběrem dávám na čas. Vzhledem k tomu že jde o celkem hodně navštěvované místo turisty, ani o pokecání s obrunym (cizincema) není nouze. Také tu jednoduše díky tomu, že nemám naspěch každým dnem objevím něco nového. Tady přijmu pozvání na večeři, tamhle spravím čupítač, tady dostanu přívěšek na krk, tamhle koupím pivko. Navíc moře, ping pong a zásoba kvalitní literatury mě tu nedává příležitost poznat co je to nuda. Taky se mi povedlo malinko zoptimalizovat finanční náročnost. V Akře stojí levnější hotel kolem 30ti cedi (1cedi = cca 2 eura), hlavní jídlo 10 a taxík do centra 5. Tady bydlím za 10, za jídlo dám 3 (nebo občas turistických 10 - když mám echt chuť na něco evropskýho) a taxík do nejbližšího města je 0.65cedi. Pravdou sice je, že jsem vyměnil klimatizaci za větrák, sprchu za kýbl a ze záchodové mísy mě zmizelo prkýnko a že jsem se naučil holit se v autozrcátku. :))) Ale tak co, chechtáky můžu utratit za luxus, letenky, poker či charitu i později, že? q;)

No jinak možná jste zachytili i doma, že místní čutálistický nároďák do 20ti let to dokopal až na mistry světa. Samozřejmě že se o tu neobešlo bez pořádného humbuku. Chlapi hulákali a běhali s vlajkama na ramenou, ženy tancovali a polévali se pivem, dvojka motorkářů to položila uprostřed vesnice. Naprostej chaos. To co se mě ale líbilo je jak hrdí v té době všichni byli nejenom na to, že jsou ghaňané, ale afričané a taky to tak dávali na jevo svým mohutným a hojným "Afrikaaaaaaaa"! Že by vítězství Itálie či Německa skončilo skanováním "Evropaaaaa" si dost dobře představit nedokážu... Ještě mám na srdci dvě věci: 1) Maminko, teď se vážně moc bát nemusíš. Všude mám kolem sebe lidi, kterým věřím, že můžu věřit (je to malá komunita, kde každý zná každého a krátkodobý zisk by zde měl určitě dlouhodobě negativní důsledky). Navíc to vypadá že další cesty (alespoň zde v Ghaně) budou uskutečněny ať už s domácí ochrankou nebo s dalšími cesto-paky = takže snad s daleko menšími riziky, než kdybych to "dával" sám. 2) abych neuspěchal věci (a taky na sebe zbytečně moc neupozorňoval) jsem do teď fotáčisko sebou ven moc často netahal. Ale to se doufám změní až vyhraju důvěru všech zúčastněných, protože pak se chystám podrobněji popsat celé to veselé panoptikum ve kterém tu teď trávím své rozbřesky, západy a vše mezi tím. Od místního starosty, přes fotbalového trenéra až po Rasta strejdy se svými chatrčemi na pláži. Věřím, že je na co se těšit... q;)