Tak už zase z nových koutů banánové republiky zvedám utržené sluchátko a posílám písmenka, slabiky, slofíčka a následně vzniklý mišung k Vašim bohulibým přijímačům. Tentokrát mě náhoda zavlékla do končin, kde se ještě elektrika, internet či i signál mobilních operátorů nedostal ani do slovníku cizích slov, natož pak do reality místního života. Doufám, že tedy omluvíte mé drobné komunikační zpoždění. Inu Afrika... o:) Krátce po sepsání posledního příspěvku jsem narazil na německého inženýra jménem Thomas a rozhodl jsem se vyvětrat mou batožinu, přezkoušet funkčnost fotoaparatického aparátu a vyvézt rasta kámoše Isaka na pár denní výlet při pobřeží.

Isaka je 24-letý floutek, pocházející z osady nedaleko hranice z Togem. Jak už to tak v takových končinách bývá po dokončení základky máte možnost stát se buď rybářem anebo farmářem, ale ani u jedné varianty vám nehrozí zbohatnutí nad úroveň uspokojení základních potřeb. Proto většina adolescentů volí buď studium (jež si musí sami zaplatit, tudíž pouze pro vyvolené s dobrými rodiči) nebo jednoduše relokaci do větších měst, kde se přeci jenom tu a tam nějaká ta prácička najde. Isakova rodina je rodina muzikantů a tradičních výrobců afrických bubnů (kpanlogo, djerma atd) a tak se synátor snaží o jejich odbyt na pláži v Kokrobite. Dále vybaven svými uměleckými předměty (náramky, přívěšky, dřevořezba) tu a tam prodá ňákej ten buben, bubínek či chrastítko anebo poskytne zájemcům introdukci nástrojů a lekce hraní.

První zastávkou našeho výletu byla batůžkářsky vyhlášená Green Turtle lodge. Toto přímořské místečko necelých 100 kilometrů od hranic s Pobřežím slonoviny je ekologicky zaměřený areál vybaven kompostovanými toaletami, bungalovy z přírodních materiálů a poháněný solárními panely. Jde o splněný sen jakéhosi anglického páru a i díky přátelským cenám se popularitě tohoto spotu nelze divit. Takže hurá na plážový ležing (zde domorodci vtipně přezdívaném Obruny barbeque), zapůjčení body boardu (surf pro začátečníky) a nadměrné konzumace alkoholu. První den jsme strávili plácáním se na vlnkách, vlnách a vodních stěnách oceánu. Vehementně se držíc polystyrénového prkýnka nezvyklého tvaru jsme se zuby nehty snažili zůstat nad hladinou a malinko se svézt. Nezřídka však divokost mokrého elementu vyhrála bitvu nad našim přirozeným talentem a rozsáhlými zkušenostmi. (Huhuhehe.) Neptunovo království nás jednoduše vyfluslo na břeh jak vyžvejkaný pedro anebo (v těch horších případech) s námi nejprv pořádně vomlátilo dno (alias želva v pračce).

Rozbití na cimpr a campr jsme druhý den prozkuhrali dopoledne a odpůlne se pak vydali na špacírgang po okolních, plážích, bambusových lesících a domorodých usedlostech. Ještě pořád mě nepřestává udivovat místní forma pohlavního transportování (pracovní název). Kanystr vody, kompletní set kuchyňského nádobí, kusy drobného nábytku či otep dříví, nic z toho nepředstavuje problém pro místní spartakiádníky a spartakiádnice. Jednoduše si zamotají kus hadru do tvaru nízkého válečku, plesknou si ho na hlavu a korba je připravena. Pak už stačí jenom s drobná zvedací pomoc od kolegy a megatuna už si nám ledabyle balancuje na kštici zubícího se individua. Kdesi jsem četl, že se koncept kola do Afriky dlouho nedostával a tak tato forma přepravy zde byla po staletí normou. Výjimku zde samozřejmě tvoří kočovnické kmeny saharské Afriky, kteří jako nosiče používají zejména vemmmbloudy. Nedalo mi to a k pobavení celé vesnice jsem si to vyzkoušel na vlastním ciferníku. Navzdory tristnímu výkonu, jež jsem předvedl se mi však dostalo obrovského uznání od nejmladších členu publika, vyjádřeného histerickým smíchem, čapnutím se za břicho a válením se po zemi.

Jinak jsem tu teď prožil pár výstředních momentů neodmyslitelně patřící k osamělému cestování bílého jinocha po exotických destinacích. Nad rákosovými sukyňkami či kokosovými podprsenkami se tu už nepozastavuji, ale nad metodami a vytrvalostí zdejších provozovatelek nejstaršího řemesla jsem se zde již párkrát nezřízeně pobavil. Důmyslné demonstrace fyzického afektu mě již nechávají klidným, ale velmi bujaré názvosloví (například výraz „džigi džigi“) a pompézní prezentace arzenálu pro chráněný sex ve mně ještě pořád vyvolává pocity, tak nějak jak jsou popsané v klasice Alenka v říši divů. Teď mi napadá i další paralela. Jak hlavní postava této knihy tak i plány zdejších profesionálek zůstanou jenom v království zvaném Utopie. :) No nic, příště z Princesstownu! q;)