Děkuji všem za psychickou podporu a s radostí Vám oznamuji, že moje střevní mikroflóra již opět funguje jako švýcarské hodinky. Taktéž se mi podařilo bez újmy se prostrkat divokým hraničním přechodem Aflao (Togo/Ghana) a po dvou týdnech putování po frankofonních dálavách s úlevou vyměnit nově nabyté Bon Jour za staré známé Hello. Zpátky ve staré známé Ghaně jsem se rozhodl strávit posledních pár dní v poklidném tempu kolem řeky Volta. Poslední den sem pak zasvětil servisní činnosti a dokupováním dárků pro mou náhradní rodinku v Jihoafrické republice a tak všelijak přípravou na přesun na jižní polokouli. Přiznám se, že to nakonec celé nějak rychle uběhlo. Samozřejmě, že tu a tam mě přepadly myšlenky na svou postýlku či bramborový knedlíček od babičky, ale popravdě jsem se sólo cestováním na vlastní pěst obával víc.. Nutno podotknout, že to pestré panoptikum lidiček na které jsem tu a tam narazil má na příjemnějším prožití svůj neoddiskutovatelný podíl. Před tím než se vám ale ozvu z míst, jež disponují splachovacími záchody, McDonalds či obchody typu Dolce nebo Gabana, v rychlosti Vám ještě poreferuji o posledních pár dnech strávených se starými známými Lážou a Plážou.

Po perných pár týdnech jsem toho měl tak trochu plný kecky. Taktéž teploty se opět začli šplhat vysoko nad 30 stupňů Celsia a tak jsem se rozhodl zdržovat se výhradně poblíž vodních ploch. Řeky, laguny, jezera a moře to vše mi velmi dobře pomáhalo držet si svoji teplotu pod červenou oblastí mého pomyslného termometru. Navíc, kde je voda tam je život a tak většinou stačilo dobře se dívat a zajímavé momenty každodenního života místních obyvatel na sebe nedaly dlouho čekat. Voda ať už v jakékoliv geografické podobě je pro domorodce multifunkční zařízení. Slouží jako koupelna, pračka, myčka nádobí, supermarket, dopravní komunikace či lednička a všechna tato využití se člověku odhalí během jediného odpoledne. Mě se poštěstilo pozorovat tu zajímavou symbiózu na Laguně Ouidah, Jezeru Aheme a Togo, řece Volta a moři Guinejského zálivu.

Geograficky nejzajímavější bylo asi ústí řeky Volta. Necelých dvacet kilometrů od městečka Ada leží nádherné místo plné kokosových hájů, lagun a jezírek lemující z jedné strany Volta a z druhé strany móóóře. Spletí můstků, mělčin a padlých palmových kmenů se za tyto dva vodní bráchové k sobě neustále přibližují, aby se nakonec u mysu (jehož jména se mi nepovedlo dopátrat) mohli potkat a smísit tak svou sladkou a slanou H2O v koktejl, jež očividně prospívá všudypřítomný krabím koloniím. Poblíž tohoto kouzelného místečka stojí z palmových kmenů a listů vystavěné chajdy, „sociální zařízení“ a stylový, lákavě vypadající beach bar. Areál se jmenuje Maranatha a z mě neznámých důvodů toto místo zatím není zmiňováno v žádném oficiálním průvodci, jež se mi dostal do ruky. Myslím, že to je škoda, protože flíček to je vskutku luxusní a navíc veškerý zisk z tohoto areálu putuje přímo do vedle stojící školy/školky. Momentálně sem každý den v osm dochází bez mála stovka těch nejmenších z přilehlých vesniček a osad a je fajn vidět výsledky této ušlechtilé myšlenky hned na místě...

Závěrečný den a noc jsem se ještě ukázal v „domácím“ Kokrobite. Pozdravit těch pár desítek Pažoutů a Horáčkových jež mě tu již znají jménem, proprat své zaprášené kecky, nakoupit a rozdat špuntům pár ananasů a naposledy si to rozdat s místní pinpongářskou elitou. Závěrečný večer jsme nakoupili kýbl čerstvých ryb, udělali s partou na pláži táborák a plácali do bubínků až do pozdních nočních hodin. Právě teď jsem odložil svou poslední ghanskou snídani („Red Red“ neboli ostřejší fazolky se smaženým banánem) a až dosrkám své kafíčko naházím svou batožinu do přistaveného Opelu a hurá na letiště. Pokorně doufám, že vše proběhne hladce a ozvu se Vám z jihu ještě před svátkama... Mějte se a smějte se!