Zdravím zmrzlou domovinu! Let na jižní polokouli proběhl v pořádku a nová vzdálenost mezi vaším čupítačem a mým pidilaptopem dnes čítá bezmála 10 tisíc kilometrů. Teplotní rozdíl mezi Prahou a Kapským městem se blíží k úctyhodným 50 stupňům Celsia, ale ani to mi nebrání v drobné závistivosti ohledně teplého svařáčku, praskajícího krbu, kapříka na česneku a koulovačky či krouhání obloučků na snowbiči...

Vykutálením se z Boeingu 747 jsem přistál u nohou mé potetované kamarádky Moniky (ex-kolegyně z Londýna) a než jsem se nadál seděl jsem v autě jejího tatínka na cestě do centra Kapského města. Pro evropskou dušičku, masírovanou americkými seriály je Kapské město dokonalé místečko pro život á la Beverly Hills 902 10. Móóóře, dennodenní „azůro“, angličtina, „zápaďácký“ životní standard s relativně malými náklady a přilehlý národní park Table mountain poskytuje všechno, co si pohodlný teplofil může přát. Kromě samotného byznys centra (City bowl) a přilehlé maríny se město se svými nízkými baráčky s bazény rozpíná desítky kilometrů podél pobřeží na sever a v jedné z takové rezidenční částí jménem Table view bydlí Moniky rodiče. Zaparkovali jsme před barákem, od Moniky tatínka jsem vyfasoval lahev píva a plácnul sebou do bazénu. „Tohle je život!“ říkal jsem si při pohledu na první plamínky olizující uhlíky na argentinském grilu a poctivá flákota (tří měsíční utopie) jež mi přistála na talíři, mi v tomto názoru jenom utvrdila.

Ale znáte to. Ve chvíli kdy jsou v životě věci až příliš dokonalé, vždycky se něco potento. A mé „tento“ tentokrát přišlo z úst nečesky mluvící telefonní operátorky na našem velvyslanectví zde v JAR. Celníci v západní Africe mi se svým fetišem pro razítka a nálepky zaplácali víc stránek v pase než jsem původně předpokládal a tak jsem chtěl tady v JAR doplnit svůj pas pár prázdnými stránkami tak, jak mě to ukazoval můj americkej kolega Keneth v Beninu. Bohužel tuto možnost české úřady nenabízejí a jediná varianta je zažádat si o nový pas a uložit se ke dvouměsíčnímu spánku. Smrdět v civilizované JAR tak nějak nepovažuji za nejšťastnější řešení a tak mi (s povinností dvou volných stránek na zemi) zbývají v pomyslném cestovním revolveru poslední dvě kulky. Přiznávám, že mě chvilku trvalo než jsem polkl trpkou pachuť zklamání, že se na mé cestě zpět do Evropy při východním pobřeží Afriky nedostane na všechny ti klenoty jež by si to nepochybně zasloužili, ale jak říkají Francouzi „Ce la vie“...

Když se řekne Jihoafrická republika určitě se vám vybaví jméno Nelsona Mandely a s ním spjatý problém rasismu a černošské oprese. Jak už jsem zmínil v minulých kapitolách doba otrokářství a kolonialismu byla drsnou zkušeností pro mnoho Afrických zemí, ale v žádné z nich se segregace založena na barvě pleti nedožila takového věku a intenzity jako tady. Rozdělení obyvatelstva na „černé“, „bílé“, „barevné“ a „indické“ a podle toho přiřazená práva a povinnosti zde byli normou až do devadesátých let 20tého století do dnes je to tu zřetelné Od prvních demokratických voleb v roce 1994 kdy zde vládne většinová vláda „černého muže“ (African National Congress) se se situace pomaličku zlepšuje, ale propastný rozdíl mezi bohatými (převážně bílými) a chudými (ne to byste neuhádli – černými) přetrvává. Zoufalost situace v minulosti dokazovali šokující zprávy o násilné kriminální činnosti (klasická událost je ozbrojené přepadávání řidičů ála Grand Theft Auto) a dodnes je běžně akceptováno nestavět v noci na křižovatce na červenou. Zabezpečení nemovitostí je dalším do očí bijícím příkladem. Elektrické ploty, ostnaté dráty a ozbrojený hlídač u závory jsou standardní součástí každého objektu. Jakýkoliv převoz peněz vyžaduje obrněný transportér a brokovnice či automatické zbraně tu člověk vidí častěji než jinde.

Zde v Cape townu je také zajímavé, s jakým zápalem se proti sobě jednotlivé rasy vyhrazují a jak vehementně si udržují své sociokulturní návyky. Fascinuje mě kupříkladu jak „barevní“ (míšenci bílé a černé rasy) místo aby dva „extrémy“ sblížili, se vyhradili vůči oběma „extrémům“ a vytvořili si svoji vlastní kulturu. Jako pozoruhodný příklad mi bylo předloženo vysvětlení pro zajímavý jev nezvykle velkého výskytu kolozubých individuí těžko určitelné rasy. Údajně je to kruzích barevných považováno za atraktivní a tak si touto amputací horních kusadel zvyšují šance na nalezení svých budoucích partnerů a zachování rodu. o:) Holt jiný kraj, jiný mrav.

No nic to jen tak na úvod o JAR. Převčírem jsme podnikli výlet na Mys dobré naděje, včera jsem shladil sou potápěčkou nadrženost ponorem k působivému vraku SAS Transvaal a dnešek jsem bincal centrem Kapského města. Zítra (25tého) jedeme k Moničině babičce na vánoční obídek a pozítří vyrážíme s tatínkem na jeho milovanou jachtu. Vypadá to, že to tu příštích pár dní bude taková tuctová dovolenkařina, jež bych vás nerad nudil a tak se zas ozvu až bude o čem psát, jo?

Krásné svátky, mí milí spříznění! q:)