Ahoj Pažouti! Dneska to vezmu jenom hodně zkrátka. Jednak jsem ještě pořád „na dovče“ a druhak se nic moc neudálo. Omlouvám se tímto za mé slaboučké výkony poslední doby a slibuji, že se polepším hned jak budu zpátky ve pravé Africe – snad už příští týden v Zambii.

Do mého původního rozvrhu mi bez pozvání vlezl kašlíček s rýmičkou, ale naštěstí se načasování docela povedlo a ocitl jsem se zrovna v parádním hostýlku s domácí atmosférou. Třípatrová vilka s třemi koupelnami, třemi obýváky, s obrovskou kuchyní a zahradou s houpacími sítěmi. Biliárový stůl a internet zdarma a bar ve stylu „vem si co chceš, udělěj čárku“ báječně dokresloval výhled na indický oceán. Baráku šéfoval přátelský páreček (Breadly a Sonnet) a od zapůjčení surf prkna až po večerní grilovačku nebylo problém cokoliv zařídit. Skejsnul jsem zde celkem pět dní. 3 a půl dne kurýrung und „eh eh“ a dvě odpoledne hraní si na surfera. Ostatně byla by to přece intergalaktická ostuda, zastavit se ve vyhlášeném surferském ráji Jeffreys Bay a nezkusit se postavit na vlnku co je 2 krát vyšší než vy. q;)

Možná jste doma zachytili, že ve False Bay před pár dny spolkl žraločí nevychovanec lidského cachtala a možná si vzpomínáte, že to bylo přesně tam, odkud jsem vám před dvěma týdny referoval o chaluhových lesích a méně radikálních bratří stejného živočišného druhu. Člověk se sice na chvilku zarazí, ale pak si uvědomí kolik lidí „zařve“ dennodenně na místních silnicích a najednou jít se vydžumbat mezi žraloky je v celku bezpečná kratochvíle... Každopádně jsem tedy (s ohledem na tebe maminko) usoudil, že je potřeba vzít tohoto lidožrouta vážně a malinko se od něho vzdálit. Své ploutvičky a nafukovací vestičku sem si tedy oblékl až v teplejším Mozambickém proudu (o 1700 km dál - kousek od Durbanu). Samotný potápěčský pán bůh Jacques Cousteau ho zařadil mezi 10 nejúchvatnějších potápnických míst na zeměkouli.

V případě že vám referáty z vodní říše ještě nelezou na nervy jenom nastíním, proč si toto místo vskutku svůj věhlas zaslouží. (V opačném případě zavřete interferternet a přijďte za týden. ;) Čtyř kilometrová plavba směr jižní pól od břehu afrického kontinentu je nečekaný adrenalinový zážitek sám o sobě. Příbojové vlny zde často dosahují výšky několika metrů a při jejich zdolávání se držíte „nafukovacího“ člunu zuby nehty. Nezřídka kdy (při přeletu těch vykutálenějších) má vaše zadnice „vyšší postavení“ či chcete-li lepší výhled“ než vaše vytřeštěná kukadla. Extrémní zážitek pak dovršují hektolitry slané vody jež na vás nenechají neoprénovou nitku suchou. 100 metrů od břehu už je však všechno jinak a místo divokého a kalného „kakaa“ se pod vámi objeví čirá křišťálovka s tmavomodrým reliéfem korálového dna.

Samotný první ponor byl jednou z nejbohatších a nejrozmanitějších exkurzí do mořského světa, jež se mi kdy naskytla. Hned po dosednutí na dno si to nad námi „proplachtila“ rodinka rejnoků (eagle rays). V nespočtu štěrbin, roklí a převisů jsme narazili na kraba o velikosti malé zahradní sekačky, „chobotničí kolonii“ a čelist-shazující murénu modrou. Tato „hadice“ měla na délku asi tak metr a půl, ale šířka jejího těla (představte si stehno Lukáše Bauera) byla to co jí dodávalo na mohutnosti. Čučíc do chřtánu lemovaného ne zrovna ťuťuňuňu tesáky (jelikož se zavřenou hubou nemohou dýchat, mají ji otevřenou skoro pořád) se mi zatajil dech. Oni toho murény moc neumí (třeba v malé násobilce jsou k zahození), ale jestli jsou v něčem dobré tak je to vystřelit ve zlomku sekundy ze svého úkrytu a zakousnout se do svačinky či nebohého vetřelce. Kupodivu to prý bolí...

Kromě těchto pikantností jsme byli v neustálém obležení rozmanitých „korálových klasik“. Jen pro nástin: klaunoryba, šutroryba, kostkaryba, škorpionryba, flétnohubaryba, harlekýnryba (clownfish, stonefish, boxfish, scorpiofish, flutemouth fish, harlequinfish) a stáda mořských koníků. Tu a tam si to znuděně prošpacírovala ňáká ta větší čudlička jako dobytekžralok (cattlehark), kolozubý žralok (ragged tooth shark), šedá sestřička žralok (grey nurse shark) či si to nad námi proskákalo stádo čilých delfínů...
Pro doplnění jenom udám teplotu vody = 28 stupňů a viditelnost 30 metrů. Potápění jedna radost!

Božínku to sem se ale zas ňák rozkecal. Pro tohle si můžete shlídnout nějakej ten „nešnal džeografik“, že jo? Už mlčim. Mlčim... Tak už jen rozvrhové doplnění. Zítra strávím den v busíku do Johanesburgu a v pindělí už plachtím do Zambie. JAR byla nakonec úplně jinej než jsem si jej plánoval, ale tak to už je součástí cestovatelské řehole. Znalejším z vás určitě neušlo, že jsem nestydatě zanedbal pozemskou faunu se všemi těmi africkými unikáty. Ale usoudil jsem, že na zebru, lvíčka či raťafu se přijedu jednou stejně podívat s malýma vacáčatama a tak Národní park Kruger a spol ještě chvíli počkají. (Mimochodem jako nenáročnou rodinou dovolenou JAR vřele doporučuji!) Další velká pecka těchto končin na níž se nedostalo je pohoří Drakensberg, ale tam mě odradila byrokratická povinnost sehnat si vízum (území autonomního státu Lesotho) a navíc se mi nechtělo nechat si kvůli pár denní tůře zaplácat posledních pár volných místečko v pasu.

V Lusace a Zambii tam nudu a šeď rozbiji!
(Aspoň doufam. o;)