Zdravím všechny příznivce cestování, rodinu, kamarády a spoluobčany nudící se v práci. Už se zase povedlo něco našetřit, udělat si volno a přes nemalý domácí odpor realizovat starší předsevzetí - vyrazit s Laurentem (kamarád z Londýna bretaňského půvudu) na pánskou jízdu do Argentiny. Podpořit nás měl ještě legionář Máca, ale tomu se nakonec vyskocit z pracovního procesu nepovedlo a naopak se na scéně objevuje Laurentovo přítel z dětství Ronan. Tak tady jsme: já a dva frantíci na výpravě za malbekem, kvalitním hovězím a přírodními krásami jižní ameriky.

Hned od začátku jsme koketovali s myšlenkou, že když už budem tak daleko od domova možná bychom mohli nakouknout i za kopečky And do Chile a v Buenos Aires taky na Uruguaiskou stranu do Colonia del Sacramento. Cenová politika leteckých společností do našeho koktejlu ještě přimíchala Rio de Janeiro. Už z tohoto výčtu lze postřehnout, že tento výlet je podstatně rozplánovanější než předchozí impro-putovačky, kde se scenář kolikrát upravoval ze dne na den. Kluci už jsou přecijenom staršího roku výroby a tak před ad hoc změnám dávají přednost sociálním jistotám a mě už taky neni 17 a tak to můžu vyskoušet po jejich a příště si z obou světů vzít to nejlepší.

Rio de Janeiro se rozprostírá v nádherném prostředí s oceánem, džunglí a kopečkama připomínající krtiny á la art deco. Geografii vás však nudit nebudu, od toho máme wikipedii, že. Jenom se priznam, ze film Mesto bohů, gamesa Max Payne 3 a vsudypřítomné automatické zbraně na ulici mě mnoc klidu nedodali. Poslední co jsem zamýšlel je první den přijít o $$$, foťák či některý z mých milovaných orgánů a tak jsem kromě toho posledního nechal přizdisráčsky vše na pokoji a do města jsme vyrazili jenom s telefonem a nezbytnou hotovostí. Bohužel počasí nám nepřálo a tak jsme i přes naší snahu prožili spíš parodii na slunečné Rio, viz fotka Ježíše. :) Příjemné bylo ale potkat Ronanovu kamarádku Barbaru, jež nám, alespoň přiblížila život ve městě a večer nás vzala na první kolo jihoamerického krávobžerství. Nutno podotknout, že ve výnikající kvalitě, snesoucí i přísné standardy francouzské poroty (L+R).

Den v Riu jsme tedy bez úhony přežili a nic nám nebránilo odcestovat na takzvané tříhraničí (trifrontera) mezi Brazílií, Paraquaí a Argentínou, kde se nacházejí jedny z největších vodopádů na světě = Iguazu falls. Dlouho jsme se nemohli rozhodnout, jestli je shlednout z Brazilské či Argentinské strany a tak jsme si nakonec našli výřečného řidiče Gonzála Gonzálesa (nekecam) a ten i přes počáteční protesty, že prý to nejde, náš záměr dovedl k úspěšnému konci. Ráno brazilská část s nafukovacím člunem o dvou 200koňových motorech, který nás zavezl přímo pod jednu z mnoha neúměrně dimenzovaných sprch. A po této demonstraci (jak se asi cítí koťátko v automatické pračce) a proběhnutí většiny vyhlídkových míst jsme na hranicích vyfasovali pár hranatých razítek a hurá obšlápnout si to z argentinské strany. Ta je o něco rozlehlejší a tím, že se tu lidi po několika trasách rozprchnou možná i o něco příjemnější. Nicméně i brazilská strana má svoje kouzlo a tak jsme na konci dne byli sice vyčerpáni, ale rádi, že jsme si to „Ďáblovo hrdlo“ prohlédli ze všech stran. Gonzálo byl správný argentinský pako. Po počátečním ostychu pookřál. V půlce dne už nam v autě vohulil „Get Lucky“ od Daft punk a po zbytek odpoledne nám zpíval argentinské lidovky. Akorád s opakujícíma se odrhovačkama (viz ty daftpank jeho interpretaci) začal lezt Laurentovi na nervy a ten ho pak honil po kaskádach s kšiltovkou v ruce zřejmě v představě, že ho s ní umlátí do němoty. Holt kluci no. :)

Další zastávkou byl už Buenos Aires a k velkému překvapení nás hned na letišti přepadla stará známa česká Káťa a vybavila nás úvodníma instrukcema, mapičkou a našťouchala nás do taxíka. Ten nás pak vyklopil před ošumtělým barákem v bohémské čtvrti San Telmo a večer už jsme otvirali lahve u Sýkorů¸ probírali zdejší politicko-ekonomickou situaci, dějiny dvacátého století, pravidla rugby a stav českého lesnictví. Aperitivně servírovaná Becherovka Laurentovi s Ronanem malinko rozhodila sandál, ale naštěstí jsme se ještě pred půlnocí vykolíbali do přistaveného vozu noční taxislužby a plán následujího dne tak nakonec nijak neutrpěl.

V plánu byl jednodenní výlet pres řeku Plata do městečka Colonia del sacramento ležící na Urugajským břehu. Samotné historické centrum jsme měli za pár hodin prolezlé (a abych byl upřímný uplně nás nenadchlo), ale pujčili jsme si golfový vozík a vydali jsme se hledat poklad mezinárodní hry zvané Geokashing (http://cs.wikipedia.org/wiki/Geocaching). Náš geomobil několikrát předjel cyklista, ale ani to nás neodradilo od toho, abychom se tvářili jako piráti silnic a jeden z kolemjedoucích náklaďáků to taky dokázal patřičně kvitovat uznalým zatroubením. Poklad jsme nakonec taky našli a ještě nám bzyla půlhodinka na okázalý fotopouzing.

V pátek jsme se jen bincali po Bairesu, prali fusekle a sepisovali písmenka. Večer pak potkali Laurentovu kamarádku Juliet. Ta nám u večeře dala rychlý úvod do fenoménu jménem Argentinské tango a o pár hodin později už jsme sedeli v jednom ošumtělým "kultůráku" a u malého stolečku s lahví vína civěli na plejádu zdánlivě nesourodých postaviček, ladně se pohybující po plném parketu. Ruce v lehkém sevření, dámské čelo na mužské tvári, oči zavřené, pánve cudně odkloněné jedna od druhé... Intenzita by se dala krájet. Soustředění pak opadne s posledním tónem skladby a páry najednou uvolní své tváře a dají se do řeči. Většina se rozejde ke svým stolečekům pro občerstvení, jenom aby se zas pochvíli vrátila zpátky na parket s novým partnerem. V hudbě je kolikrát slyšet křupání vynilové desky. Jenom zpěvačku v apartním klobkoučku zpívající do kolečka mercedesu za ta léta nahradil CD přehrávač. Jinak vše vypadá jak kdyby se tu zastavil čas.

P.S. Ještě jednou zdravíme Sýkorky a děkujeme za pohostinnost!