Kuržská Kosa je unikátní přírodní útvar tvořený bambiliónem zrnek neustále se přesouvajícího písku. Jak si to tak toto obří pískoviště valí stále dále a dále od pevniny do Baltského moře, znepokojení obyvatelé zde před sto lety začli vysazovat skandinávskou borovici a díky tomu je dnes celá ostrovní nudlička relativně stabilizovaná. Navíc vzhledem ke svému příjemnému klimatu není divu, že jde o oblíbenou destinaci domácích i zahraničních turistů. My jsme si od těchto míst slibovali malinko změny od posledních zatažených a chvílemi i poprchávajících dní a už už jsme si nafukovali křidýlka a plavací kolečka. Litevské božstvo pracující na ministerstvu meteorologických záležitostí náše prosby vyslyšelo, a tak jsme nakonec v plážovém módu v městečku Nida (pracovně Hnída) zůstali ještě o den déle. Kromě samotné duny (kupodivu jenom obří hromada písku) a povinného cachtání jsme si jeden den půjčili kola a prošmějdili pár kilometrů ostrova borovými lesíky. Jedno odpoledne jsme s příjemným doprovodem strávili na minigolfovém hřišti a Dita vyhrála. (Drží me tu coca colu nad klávesnicí a tak to musím uvést). Gastronomickou zajímavostí byly dle starých receptůr uzené ryby (mmmmm) a o kulturní vložku se mimo zápasu o 3tí misto (opět fotbalové MS) postarala příjemné německé duo zvané Hinter dem Spiegel.

Po cestě z Hnídy jsem svým nevhodným výběrem písně (Surfin Bird) odstartoval rychlý sled událostí, po kterých jsme se ocitli s vypnutým motorem na kraji vozovky a do okýnka u řidiče nám nahlížel obtloustlý pán v uniformě litevských policejních složek. Nechal si vystoupit osobu pana řidiče (ta pro bezpečnostní důvody zůstane anonymní), prolustroval se svým kolegou naše dokumenty a na vzdory faktu, že jsme policejní auto míjeli ve vyšší než povolené rychlosti (řekněme 111km/h místo povolených 110km/h) nás, po nenalezení společného jazyka, ve kterém bychom mohli komunikovat, s pohrdnutím nechal odjet. Ukázal nám sice na svém ručním radaru číslíčko nemalé velikosti (ku příkladu oněch 111), ale peněžního zadostiučinění se nedožadoval. Bůh žehnej jeho velkorysosti. :)

Ještě před výměnou posledních litevských šušňů za lotyšské jsme se zastavili na Křížový vrch (Kryžiu kalnas). Poutní to místo křesťanské, nebo přesněji řečeno kopeček, do kterého kdosi v osmnáctém století píchnul křížek a spousta dalších lidí ho postupně napodobovalo. Dnes se tato navezenina pyšní úctihodnými 200 tisíci křížů, a jelikož vás paní u kasy ráda za poplatek vyzbrojí dalším (který si tam píchnete sami), určitě toto číslo není konečné. Péťovi tato lokace nedělala příliš dobře, a tak asi 30 metrů před kopečkem udělal výraz čivavy těsně před počůráním, zahodil šavličku a panicky se rozběhl zpět k autu, ale my jsme ji s DeeTee alespoň zběžně proběhli. Další zastávkou už bylo Lotyšsko a v jeho hlavním městě Rize jsme také měli sraz s Norskou spojkou Lenkou Hyrši. Za dovezeného norského lososa jsme ji vzali do party a budeme až do neděle cestovat společně. Po vřelém přijetí jsme vyrazili do města a po opulentní večeři vyhledali příhodnou hospůdku pro sledování fotbalového finále (ano jak jinak). Výsledek sami určitě znáte a já jen přidám, že kromě Lenky jsme byli s výsledkem všichni spokojeni. Za zmínku ještě stojí, že i po střetu s lotyšskými policisty jsme vyšli bez úhony a házení frisbíčka nočními ulicemi tudíž se asi s turisty řeší jenom smluvní domluvou. Ta ale opět kvůli jazykové barieře neproběhla. No nic, uvidíme jak pořídíme v Estonsku. o;)

Následující zastávkou byl národní park Guaja. Údolí kolem stejnojmenné řeky jsme si prohlídli z lanovky, z kajaku i pěšmo, ale ať jsme se hli kamkoliv všude nás otravovaly letky hmizích kamikadze. Až večer u grillu sestříkaní od hlavy až k patě v repelentu jsme byli ataků ušetřeny. Součástí nadstandardního ubytování (pro 4 lidi za 40 euro!) byla i trampolína a tak v aktivním dni nemohl chybět ani beachový volejbal a cachtačka s ruskými mroži. Tedy občany ruské federace fyziologicky podobnými výše zmíněnému savci. Odpoledne jsme se zastavili ještě v nejlotyštějším městečku Césis, kde jsme si prošmejdili hrad a přilehlé náměstíčko, naskákali zpět do vozu a jííííháááá při pobřeží do Estonska. Před pár hodinami jsme se opět ubytovali v příjemném hotýlku s WIFInou, a tak rád sesmolím posledních pár vět a dohoním své blogerské zpoždění. Lotyšsko jsme tedy vzali hodně hopem, ale o to více si slibujeme od Estonska. Zítra se chystáme na ostrov Saaremaa a pak chceme přejet přes národní park Lahemaa do Kundy a v neděli už v Talinu předat Lenku nordickým aerolinkám...