Tak teď malinko o těch, co nám tu poslední dobou pěkně pijou krev. Chemikálie známá pod zkratkou DDT v 30% koncentraci pro ně nepředstavuje žádnej větší problém, a tak jsme dost často donuceni k daleko drastičtějšímu řešení. Kupříkladu včera se u nás na nezvané návštěvě zdželi až do půl třetí ráno a skončilo to rozplácnutím jejich vnitřností po stěnách našeho pokoje. Ano, modří už vědí. Jde o komáří hulváty a letošní ročník se tu v Pobaltí prý obzvláště povedl, a tak bojem s nimi trávíme podstatnou část naší dovolené. Zářným příkladem budiž čirou náhodou skřípnutý komár v notebooku. Ale hmyz stranou. Posádka se stále těší pevnému zdraví a dobré náladě. Bohužel pro ženskou část osazestva už jdeme do finále, ale nejprv o posledních pár dnech...

Národní park Soomaa tvoří hlavně bažiny, mokřiny, a kromě výše zmíněných sosákových pankáčů jsou tyto podmínky příhodné pro nesčetné množství rostlin, ptáků, ale například i pro kolonie bobra evropského. Kvůli posledně zmiňovaným jsme se přijeli podívat, ale díky prvně uvedeným jsme zase rychle naskákali do auta a brali roha. Udělat dvoukilometrové kolečko jsme však stačili, a tak se nám dostalo alespoň pár bobřích paneláků a informačních tabulí.

K největšímu estonskému ostrovu Saaremaa nás odpoledne přeplavil trajekt spoločnosti SLK Ferries, podávající neobyčejně dobrou kávu. Přes menší ostrůvek Muhu a dvou a půl kilometrový násep jsme dorazili do městečka Orissare. Zde se nám poštěstilo potkat největšího tvrďáka mezi fotbalovými obránci na světě. Západní polovině hřiště zde dominuje zdejší kuriózita, (říkejme mu) Vojta Dub. Ačkoliv je to z hlediska (nejen) fotbalového dřevo jak poleno (je to fakt dub), těší se jak mezi místními, tak i mezi turisty obrovské popularitě. Bohužel se nám nepodařil zjistit počet obdržených žlutých a červených karet, ale domníváme se, že několik otřesů mozků (zejména mezi útočníky typu “vemu balon a hurá na bránu“) už asi bude mít na svědomí. Zasmáli jsme se, obešli ho několikrát (nepovedlo se nám dát mu housle) a hurá se ubytovat na druhou stranu ostrova.

Tentokrát holky našly vážně echtovní záležitost, a tak jsme nakonec zůstali i o den déle. Malebný statek na kraji lesa se nám zalíbil už na první pohled, a když jsme po bližším ohledání zjistili, že disponuje i moderním sociálním zařízením, ledničkou a wifi, třískalo to s námi v nirvane o vrata. Další lahůdkou bylo volejbalové hřiště, basketbalový koš či šipkový terč. Věci jako houpačky a pískoviště sice asi nebyly původně zamýšleny pro chlapečky a holčičky narozené před rokem 1990, ale Péťovi bylo v pátek teprve 30, a tak nám ještě poslední pohoupání a nějaká ta bábovička prošla. Při té příležitosti jsme posadili holky dopředu našeho korábu, sami si sedli na zadní sedadla, ozvalo se pssst, pssst, plechovkový ťukanec a párty mohla začít. První zastávkou byly větrné mlýny, druhou maják na nejjižnějším cípu ostrova, třetí basketbalové utkání, čtvrtá koupačka v místech nazvaných Lonely Planetem jako ‘quite a nice place’ a den jsme završili konzumací 3 a půl kila pstruha duhového a následnou hrou v Žulíky protáhnuvši se až do brzkých ranních hodin.

Všechna sranda jednou končí, a tak se i náš výrostkový den na ostrově, při kterém se holky opakovaně chytaly za hlavu, protáčely panenky a dělaly, že k nám nepatří, přehoupl do další cestovní etapy a po pár set kilometrech jsme v pořádku dojeli do posledního pobaltského národního parku Lahemaa. Bohužel po náročnosti oslav i ujeté vzdálenosti jsme se zmohli pouze na krátkou podvečerní procházku, ale západ slunce a barvitá obloha nás za toto poslední vypětí sil svou krásou velkoryse odměnila. Druhý den jsme se po vydatné snídani vydali na průzkum dalších částí přírodní rezervace a jako správní pubertáci si 20 kilometrů zajeli jen proto, abychom si mohli udělat fotografii u cedule jinak nikterak zajímavého městečka, pro české turisty však velice zrnitě znějícího - Kunda. Při této příležitosti jsme i otestovali video funkci na Ditiným novým fotoaparátu a zahráli si v jedné vysoce inteligentní herecké etýdě. Doufám, že ať už kvůli umělecké hodnotě, technické dokonalosti, či výkonu jednotlivých aktérů tento cinematografický skvost jak se patří oceníte. Šlo vskutku o orgasmus našeho společného výletu. Podotýkám, že video obsahuje reference nevhodné pro děti a mladistvé do 15ti let.

Dita mi teď přikázala, že sem mam napsat, jak moc hezky naviguje. Tak tady to máte. Moc hezky naviguje. Jo a teď ještě prej mam říct, jak Lenka vidí daleko. (Zrovna přečetla nápis na druhé straně ulice.) Tak tady to je. A Lenka vidí daleko.

Jak my to v tom Finsku bez nejlepší navigátorky Dity a Leniných ostřížích očí zvládneme, ví Bůh...