Tak se nám rok s rokem sešel a tak má drahá polovička a já, poctivým celoročním šetřením naplnili cestovní měšec a opět můžeme vyrazit vstříc exotickým zážitkům.

Každá interkontinentální cesta implikuje určitý logistický vopruz. Ten však za rozepisování nestojí a tak se rovnou přesuneme do Kuala Lumpur. Zde jsme si nemohli nechat ujít toho času nejvyšší budovu světa – Petronas towers (děkujem Adičce za vstupenky! :) Kromě výškových budov, čínské čtvrti a pár zajímavých restaurací tady v KL na nás nic extra nečekalo. Navíc je tu člověk bez auta takovej poměrně nahranej. A proto jsme po párdenní asimilaci na časový posun s radostí zamíříli na severovýchodní pobřeží, k thajske hranici, na ostrov Langkawi.

Tady malinko lehára. Výjeyd kabinkovou lanovkou rakouské výroby na jeden z kopečků, chterý skýtal parádní výhledy na celé tropické souostroví. Vzhledem k pozoruhodnému vzniku tohoto archipelága, Langkawi oplývá hojným počtem geologických virtuálních geokešek. A tak jsme neskrotnou touhou hlubšho poznání strávili jeden celý den s řidičem, objíždějíc hory, doly, vodopády, mangrové háje a taky třeba pláže s černým pískem. Samozřejmě, že v dnešní době vzdělání něco stojí a tak jsem musel do plánu zakomponovat úplatek Lindě. La Chocolatine je zdejší vyhlášená curkrárna. Jak už název napovídá, vlastní jí francouzský expat a dle Lindinyho kritickyho oka, slo o povedenou autentickou dortikarnu.

Nový rok jsme oslavili přeletem na vytoužené Borneo. Kuching jako hlavní město provincie Sarawak, jsem využili k nákupu lečiv a papirových kapesníků. Je to ironický, ale přijeli jsme k rovníku nastydnout. Obvyklími podezřelými jsou pokojová klimatizace (Linda za volantem) a na maximum funící fukary v taxících. Tak či tak kombinace místní herbální medicíny, pár cucáků Strepsils a bornejské „prádelny“ s naší chřipkou po pár dnech zatočila a tak nám už nic nebránilo vydat se do džungle.

Poloprázdný let společnosti Malaysian air nad hustě zarostlou krajinou byl zakončen pohodlným dosedem na vyasfaltovanou planinu u čokoládové řeky v národním parku Mulu. Zahodili jsme batožinu v hotelu a hurá na recepci národního parku rezervovat si dobrodružné výpravy. Po půl hodině jsme odsud vypadli o 700 ringitů (cca 4200Kč) lehčí, ale s akčním plánem na následující 3 dny.

Začli jsme s lodní plavbou proti proudu řeky k jeskynímu komplexu zvanému Clearwater cave, ale ještě než jsme k němu dorazili, vyskočili jsme se podívat na Lady cave. Ta sloužila jako takový menší apetizer před dříve zmíněným macatým hlavním chodem „Čistá voda“. Jeskyně nazváná podle křišťálovky z ní vytékající po svém prozkoumání přímo volala po svlažení se. Toho jsme také s náhodně potkaným českým párečkem Radkem a Jitkou rádi využili. Ale jenom do té doby než náz, ve zrychleném tempu vyprovodila místní „užovka“ (viz foto dokumentace). Večer jsme zakončili noční procházkou s průvodcem, kdy jsme potkali několik přerostlých žáb, pavouků a klackovitého hmyzu, ale taky třeba štíra či savčího vykuka podobného Lemuru, se jménem „Western tasier“ (omlouvám se, český název neznam). Toho si vygůglujte! Ten vypadá jak kdyby mu někdo strčil pumpičku do zadku a tlakem mu měli každou chvíli vypadnout bulvy. :) Tohodle tvora jsme překvapili bdícího hned u cesty a když rozemžoural naše oslepující baterky tak dvěma mohutnýmy skoky z jednoho bambusovýho stonku na druhej zmizel v husté tmě, aniž bychom dvakrát mrkli.

Druhý den ráno jsme měli na programu „Canopy tour“ neboli procházku korunami stromů. Zapsaná 4ka občanů Čínské lidové republiky nedorazila a tak jsme měli svého průvodce jenom pro sebe. To bylo fajn, protože jsme ho mohli cestou zaplavit sprchou dotazů a celý zážitek mít jenom pro sebe, ale pekné počasí nám to ráno nebylo přáno a tak jsme uprostřed procházky v té výšce mezi liánami skoro běželi. To mě, jako jedincovi se strachem z výšek, neudělalo na rozhoupaných lanech vůbec dobře, ale ačkoliv jsme neunikli zmoknutí, moje v 35ti metrech probuzená hrůza se naštěstí projevila pouze mezi žaludkem a mozkovnou, nikoliv jižněji = trenky bez úhony. Ufff.

Odpoledne nás pak čekal spelunking pro středně pokročilé a tak jsme vyfásli helmu a sedák a hurá do nitra Země. Místo naší expedice se jmenovalo Racer cave, podle druhu hada toto místo obývající (opět viz foto). Já jsem byl z této aktivity nadšenej, leč moje drahá polovička po 3 hodinách slaňování, prolejzání, brození a škrábání se pouze suše zhodnotila, že to bylo „takový vo ničem“. Holt „jeden holky druhý vdolky“.

Třetí den v této výkladní skříni geo-zoo-botanicko-lidské tvořivosti jsme měli strávit prohlídkou jedné z největších jeskyň na světě = Jelenní (Deer cave). Opět před ní proběhl předkrm zvaný Lang cave – menší, ale na krasové útvary bohatý džuzna s elektrickým osvícením. Ale hlavní roli hrála nezkutečná velikost samotné Deer cave. Údajně by zde mohlo parkovat 5 boingu 747 čumák za ocasem a nedokážu odhadnout, kolik bych se jich vešlo i na sebe. Každopádně tento prostor obývá několik milionů netopýrů a ty se potom skoro denně, těsně před západem slunce našikují před jeskyní a vyrazí tak na lov létajícího hmyzu. Když se jim povede celé představení dokonale načasovat údajně jde o parádní představení, ale nám se bohužel tak úplně nepoštěstilo a tak jsme na obloze videli jenom několik „hadů“ linoucí se od jeskyně, vzdáleně připomínající houf migrujících ptáků. Inu jednou se zadaří, po druhý ne.

Poslední večer nám, ale zvedlo náladu kuře pečené v bambusovém polínku a Linda se pak vrátila z masáže v sedmým nebi a s přivřenýma očičkama a blaženým úsměvem prohlásila: “Tohle byla nejlepší masáž, co jsem kdy absolvovala. Mužeme si Varni adoptovat?” Takže kdybychom se do Čech vrátili ve třech, víte o koho jde, a můžete připravovat přivítání. Teda alespoň pokud jste fanoušky „Bali“ masáže či byste jenom radí dostali „co proto“.

FOTOGALERIE >