Tak jo tak sme konecne nasli pocitac s USB a rozumnym pripojenim. Tak hezky po poradku. Let samotny (navzdory tomu, ze jsme mu zasvetili bezmala cely vikend) probehl celkem v pohode a tak po pomerne hrozive vypadajicim prujezdu prumyslovyma ctvrtema jsme se nakonec ubytovali necely kilometr od hlavniho namesti a vladnich budov. Preci jenom vetsi koncentrace vojenskych a policejnich slozek u nas vzkrisila alespon castecny pocit bezpeci a tak jsme na hotelove recepci ukecali neco, co jsme povazovali za rozumnou cenu za pokoj (30$) a pak uz jenom upadli do komatu na nasich dlouho kyzenych postylkach.

Odpoledne jsme pak zacali sbirat prvni dojmy s prochazky po Lime. Zacli jsme konvencne navstevou nejproflaklejsich "klenotu" a vzdy skoncili na nejakem miste, ktere se mi zaclo fotograficky zamlouvat, ale s poctu lidi ukazujic na nas a klepajicich si nahlavu a posleze i vyslovnych varovanich jsme se nakonec vzdy radeji otocili a zamirili mezi davy ostatnich turistu (kupodivu jich tu neni tolik) a peruanskych hornich "10 tisic". Bylo to malinko frustrujici, ale precijenom by asi nebylo nejrozumejsi prijit o vsechno hned prvni den a musim uznat, ze posledni policista, ktery si ukazovackem podrizl hrdlo a ukazal na smer, kterym jsme to meli namireno vypadal presvedcive.
No jo no holt na tom mnozstvi pribehu o okradeni a unosech turistu na internetu asi neco bude. Takze shodli jsme se na tom, ze asi bude lepsi hnout se co nejdriv z hlavniho mesta nekam lokalneji...

Prvni dojmy jsou tedy malinko frustrujici. Sice jsme prosli par namesticek, muzei a kostelu, ale co se tyce nenalestenych pozlatek jsou nam usmudlane krasy Peru zatim odepreny. Dnes rano jsme si privstali a konecne zaridili par nezbytnosti jako nakup knizniho pruvodce (neptejte se me jak, ale nechali sme ho doma v Londyne) a mapy. Po te jsme k nasemu prekvapeni nalezli starbucks s wifinou a udelali plan, co a jak dal...
Takze, Honza ma 10, zari rande s Rosio (nase bolivijska spojka) u jezera Titicaca a tak mame cirka jeden a pul tydne se tam dostat. Po prvnich ulitlych planech, ze se nejdriv vydame na sever a pak to stocime zpatky na jihovychod jsme po prohlednuti mapy a hlavne meritka (!!!) rychle zmenili nazor. :) Peru ma 1 285 215  kilometru (takze ceska republika krat 16) a obavam se, ze nase D1 ve srovnani se zdejsimi komunikaci je jako porovnavat detsky pocitadlo s commodorem 64. Takze zpatky na zem a hura najit neco co se jen rozumne odchyluje od idealni trasy do nasi cilove destinace. Po inteligentnejsi debate a naslednym overenim v turisticke kancelari a na centrelnim busovym nadrazi jsme dospeli k zaveru, ze nase trasa povede dolu po pobrezi (pan amricana highway) do mestecka Pisco pak pres Andy do stredozemniho Ayacucho. Po te do peruanske atrakce numero uno - Cusco (Machu Picchu) a pak uz smer Titicaca pres mestecko Puno az do naseho peruanskeho cile = Copacabana.

Jeste par postrehu: Nikdy jsem si neuvedomil jakej sem obr! No dobre no, sice jenom v pomeru s mistnim obyvatelstvem, ale stejne je fajn citit se jako Michael Jordan mezi hromadou trpajzliku. :) Dalsim fascinujicim jevem je peruansky fetis na grilovane kure s hranolkama. Nevim jestli to patri mezi soucast jejich tradicni kultury a nebo je to jenom vliv "emerickej kultuuuury", ale to se asi dozvime az vypadneme nekam z mesta. To co rozhodne neni jenom nahodnym ukazem je kriklave zluta brcola (limonada) s humornym nazvem Inca Kola, chutove silne pripominajici nase zvejkacky Pedro. Dale je zde na kazdym kroku videt "trademark" kazde metropole rozvojovych zemi jako prach, smrad a smog, auticka nekolikrat za hranici nasi koncepce "zivotnosti". Bohuzel tento fakt se nepodepisuje na vykonosti jejich klaksonu. Dalsi zajimavosti jsou vsudypritomny "nutricni poradci" (nas pracovni nazev). Jsou to lidicky lehce zamenitelni s zebraky, ale maji jeden artefakt, podle ktereho se daji rozeznat. Pred nimi se totiz zpravidla nachazi vaha. Kolemjdouci si tak za 50 centu muze patrne pripomenout, ze prejidani neni zdrave a o kolik ze to od vcerejska nabral na vaze... o:) Pro ceskou dusicku je tu pak celkem prekvapivy pocet obchodu s napisem Bata. Opravte me jestli se pletu, ale 6 kramu na jedne ulici je vic nez v Cechach ne?

Taky jsme se dozvedeli, ze peruanske pokryti internetem lze ocekavat snad jen na trech mistech v zemi, takze nevim nevim (mily Kuco), jak to tentokrat bude s blogarenim... :(((