Naposledy zdravime z jizni polokoule. Opet to nejak uteklo a uz je zase cas vratit se do rodne Evropy. Konec naseho rampepurdackeho toulani jsme uz pojali velmi volne a tak tentokrat necekejte zadne vzrusujici pribehy, ale spis takove retrospektivni ohlednuti.

Jeste pred tim se ale vratim ke komentarum z posledniho prispevku a rozeberu malinko nase pocity ze Santa Cruz. "Svatej Krizek" je uplne odlisny od mest, ktere jsme poznali na zapade Bolivie. Prvni postreh byl velmi prijemny posun na Celsiove stupnici - smerem do prava (Mortisko si zacal mnout ruce, ze nevezl kratasy na darmo! :) Dalsi poznatkem byla nezvykla velka koncentrace "nebolivijsky vypadajicich" individui a do tretice take mensi podil tkzv BONAKO aut (BOrdel NA KOleckach). Jak nam pozdeji doslo tyto dva ukazy spolu samozrejme uzce souvisi. Santa Cruz patri mezi nejproduktivnejsi (jak prumyslove tak zemedelsky) oblasti Bolivie a to samozrejme pritahuje (stejne tak jako vdeci) pomerne velke mnozstvi cizincu. Od Americanu pres Evropany az po Argentince. Teplejsi klima take doprava lehci atmosfere a tak se tu zdaji lidi vic uvolneni a taky si (mezi nami devcaty) troufnu rict, ze SC je hlavni mesto hezkych holek.

Tohoto fenomenu jsme se vsimli pomerne rychle, ale primim dukazem byla navsteva mistniho EXPO. Jde o obdobu nasi "Zeme zivitelky". V Budejkach jsem tuto vystavu navstivil kdyz mi bylo asi 10 takze srovnani neni uplne fer, ale faktem je, ze ty dve bolivijske holciny, ktere jsme potkali postavajic mezi michackama si vyslouzily jak uznani me s Mortiskem tak i samotne Rossio. Dalsi lokalni sranduskou byli mistni taxi Toyoty, jez byli evidentne na sklonku sveho konvencniho zivota prepraveny na posmrtny zivot v Santa Cruz. Poznavaci znameni je, ze se posadite na misto spolujezdce a najednou pred vama blikaj svetylka, zveda se raficka otackomeru ci vas jenom indikator informuje o stavu paliva v nadrzi. Proste sedite za volantem, s tim rozdilem, ze volant i s pedalama vam nejaky sprymar hodil vedle ke spolujezdci. o:)

No nic prelet ze Santy do Limy probehl relativne bez problemu a tak tu ted sedime srkajic hodne hodne spatne vino s kolou a sestavujem zebricky. Faktem je ze tenhle vylet nas protahl od 0 metru nad morem po nas dosavadni rekord (4600), dopral nam nam magicke chvile (Machu Picchu) stejne jako nas tahnul skarpou (omrzliny v Uyuni), ale malinko sadisticky, sli bychom do toho znova??? Samozrejme tudle otazku nemyslim vazne (odpoved je prece jasna), ale vy vsichni kdo si ted rikate, jak si tady vesele onanuju, neskarohledte a priste se ke me (k nam) pripojte!!! q;)

Top 5 chvile hruzy:
- Rossiin kolaps
- operace poustni boure
- autobusovy presun do Potosi (nocni mura obriho prsa)
- vyhruzky smrti v chude casti Limy
- prelet do Cusca letadlem noname 789

Top 5 hedonismu:
- dary more v Piscu
- cocktail noc a rekonvalescence v houpaci siti - Santa Cruz
- termalni lazne v Chaqui
- grilovany pstruh na Ostrove Slunce
- degustace pisco sour v Cuscu

Top 5 nekonvencniho dobrodruzstvi:
- zdrhani pred kletbou nastvaneho Caryfuka
- Ayacucho a pobyt v policejni rodince
- uplaceni horniku kokou a prumyslovem alkoholem
- poulicni cutana s FC Gumak Uyuni
- predbihani automobilu na sedle rebelujiciho Bronka

Top 5 fotografickych orgii:
- Caryfukove v La Paz
- hornici v Tupize
- caparti v Uyuni
- Machu Picchu
- karneval v Cuscu

Top 5 bizarnosti:
- elektrovodici sprcha
- MHD La Paz
- bolivijsky koncept oko za oko (silnicni barikady)
- ulice zasvecena stankum s dalkovymi (TV) ovladaci
- bolivijsky reklamni obcan (modrooky blondak se snehove bilymi zubamamami)

Vsem krome maminkam (ty to maj v popisu prace :)) diky za sledovani a brzo na shledanou!

L + M