Zdravim domu! Tak posledni den v peruanskym capitalu uz se toho moc nestalo. Teda akorad jsem takove slecne s rovnatky pracujici za pultem retezce Kentucky Fried Chicken koupil kyticku. (A pak se v panice schovaval za lavicku s Mortem, kdyz za mnou po minute vybehla ven. No jo no, to je tak, kdyz nekdo prezene pojem "dobry skutek", ale ona si zacala a ja byl v takove nalade. ze ji jenom jako udelam radost... o:) Jinak jsme se uz jenom rozloucili s Limou tim, ze jsme zasli do kina na Zohana. Bylo to asi nejlevnejsi kino od mych patnacti (v prepoctu asi 30 korun za lupen) a tak sme si ladovali oblicej popcornem (5kc), srkali kolu (7.50kc) a vyborne se bavili.

Druhy den byl tedy na programu presun po dalnici Pan American do Pisca, ktery se (jak se dalo ocekavat podle soferovy cepice s popiskem "Property of Jesus") odehral v poklidu a tak jsme odpoledne dorazili do zapraseneho mesta na pobrezi Ticheho oceanu. Vecer jsme si uz jen zahrali par her hoteloveho biliaru (kdyz uz byl zadarmo) a sli se vyspinkat na nas dnesni vylet na ostrovy Ballestas kolem piktogramu zvaneho Candelabro. Nekteri pruvodci jim s notnou davkou nadsazky rikaji peruanske Galapagy a tak jsme si rikali, ze to snad nebude tak tragicke jako nase vietnamske safari. A nebylo. Sice nam pocasi moc nepralo a po celou dobu naseho boat tripu bylo zatazeno mistama az mlhave. Tady v te casti Peru prsi pry v prumeru jenom 1 (cela nulakrat) za rok tak to sme si rikali, ze takovy stastlivci snad nebudem, ale celkem prijemne nas prekvapilo obyvatelstvo ostrova. Az na obcasne prirodovedecke zastoupeni druhu homo sapiens patri vyhradne risi zvireci. Videli jsme tulene, tucnaky, pelikany, kormorany a spoustu dalsiho ptactva. Mortuv pomyslny zebricek vyhral druh, ktery se jmenoval "peruvian boobies" - anglictinari jiste pochopi proc. :)
Tri ostruvky nevelke rozlohy udajne obyva pres deset tisic ptaku. S hojnosti potravy ve vodach statem chranene prirodni rezervace ptaci nemivaji problem, ale podle Cimrmanovskeho pravidla "co jde dovnitr, musi taky ven" by se souostrovi mohlo jmenovat klidne treba "Vykalove", "Trusove" ci proste na plna usta "Posrane". To ale peruanskym ochranarum neni na obtiz. Tato srackoidni hmota (nazyvana Guano) je shodou okolnosti velice kvalitnim fertilizerem neboli hnojidlem a za to jsou ochotni platit az v nekolika tisicich km vzdalene USA a tak z jeho tezby a naslednemu exportu si krome turistiky take rezervace neco vydela. A navic jsme se tomuto poznatku mohli s Mortem nasmat. Peru vyvazni hovna do USA. :) No jo no maj tu holt v Peru pekny hovno! :)))

Odpoledne jsme se po te mooooc dobre nadlabli. Je mi jasne, ze po teto vlozce muj blog ztrati asi 98% svych ctenaru, ale tak snad alespon maminky vydrzi a budiz nam omluvou, ze je to naposled co jsme na pobrezi... No posudte sami. Jako starter jsme si daly tucet musli svateho jakuba (ja na parmezanu, Honzik na zelenince) a hlavni chod byl pote platyz na cesneku a v mem pripade grilovana chobotnice. K rybe jak je znamo patri bile vino (lahev) a po hlavnim chodu nam pomohla se zazivanim kavicka. No a secteno podtrzeno 450kc!!! :P Urcite uznate, ze po takovem vykonu jsme okamzite nemohli zbrkle pokracovat v cestovatelskych povinostech a tak jsme si sli veci hezky "promyslet" na vyhraty pisecek nedaleke plaze. Neverili byste, ze i tady v Piscu plaz je plna pisku!

Pak uz nas ale cekal asi 10ti kilometrovy pochod pousti do muzea "kde nic neni". Vazne! Po strastiplnych utrapach spojenych s cestovani na rozpalenem piskovisti jsme dorazili do baracku s dvouma vytrynkama, jednim akvarkem bez vody (pouze s ulitami od musli), tremi obrazky tucnaka a jednim unisexovym zachudkem. Po vycerpavajici dvouminutove prohlidce jsme zjistili, ze taxi sluzba funguje pouze v dopolednich hodinach a tak jsme se hezky vydali na cestu zpatky hezky po svych. Obcas nam chvile kratili vypiskavane melodie klasickych skladatelu (dekujeme lidove skole umeni), chvili zas duchaplne texty skupiny Vypsana fixa a nekdy jenom skreky a fatamorganisticke hulakani do vetru... Cca na puli cesty zpet se nam postestilo najit silnici a stopnout autobus a tak jsme konecne vyprahly a sesmahly dorazili na hotel.

Rano poracujem do hor (mesto zvane Ajacucho). Tak boty mame zaslaple a na nemoc z vysek se pry pripravit neda. No tak uvidime! Mejte se fajn a brzy na poctenou!