Zdravime domu! Tak z Peruanskych and jsme se posunuli na vychod smer jezero Titicaca, konkretne jeho Bolivijska cast. Samotny prejezd a prechod hranic byl opet ve znameni cviceni vytahovani a zatahovani penezenek. Ne, ze bychom si chteli stezovat na ceny (porad to v prepoctu nevypada vubec spatne), ale to mnozstvi mist, kde po vas vzdycky neco chteji je az komicke. Pocitejte se mnou:

1) Bus = jizdenka to je jasny,
2) "prestupni taxa" na pul cesty = 1 perufrfnik,
3) vycurani se = 1 perufrfnik,
4) hranicni prechod (Peru) = 1 perufrfnik,
5) hranicni prechod (Bolivia) = 1 bolifrfnik,
6) vycurani se = 1 bolifrfnik,
7) a konecne "vstupni taxa" do mesta Copacabana = 1 bolifrfnik

Tot jenom jeden prejezd z bodu A do bodu B. :) No jak tak nad tim premejslim, tak dnesni prispevek bude hlavne o mrmlani nad penezma... o:) V Copacabane jsme potkali nasi Bolivijskou spojku Rossio. Jen tak bokem Rossio studovala a pracovala asi 4 roky v Londyne a znaji se s Mortem z jejich spolecneho pracoviste (Mark & Spencer). Po uvitaci ceremonii (chapejte jako 10 minotovy polibek, zatimco jsem delal patou diru do zeme o:) jsme se rovnou vydali hledat ubytovani. Po nevalnych uspesich jsme nahodou natrefili na rybare, ktery se nam nabidl, ze nas za velice zajimavou cenu rovnou preveze na Isla del Sol (ostrov slunce), kde se da udajne sehnat ubytovani levneji. Nevahali jsme a o dve hodinky pozdeji uz jsme splhali mezi oslimi vykaly do strmeho kopecka. Po deseti schodech nas zacli predbihat 6ti leti caparti, chtejici si povidat a po 15ti uz babicky s otypkama na zadech. Reknu vam, ze v plne polni uprostred dne a ve 4 tisicich metrech teprve zjistite jak, jste na tom fyzicky... :)

Samotny ostrov je velmi puvabnym mistem, ale brzy jsme zjistili co tu idilku narusuje. Prachyposedle obyvatelstvo! Chapu, ze kazdy si chce nejak prividelat a cim chudsi pomery tim zoufalejsi snahy, ale tady kdykoliv jste vytahl fotak nebo se zastavil u stanku s cimkoliv, vzdycky vas nekdo chytil za rukav a "Naval prachy, skvary, cucky, money!" Nejzarnejsim prikladem budiz, setkani s dvema holcinama na upati kopecka. Kdy jsem je fotil s dalsimi 100 metry cverectnimi asi tak z pul kilometru. Kdyz me zahledli okamzite se za mnou rozbehli a zacli se dozadovat. Bohuzel jsem nemel zadny drobny a tak rozendali sva nadobicka a zacli mi prodavat vysivane decky, vselijake privezky, minikeramiku a podobny vecicky. Vybral jsem si teda dva privesky, ale to to jim bylo malo. Bohuzel jsem to koupil jenom od jedny a druha se dozadovala honorare za foto. To uz jsem si zacal brlbat pod fousy, ale vzpomnel jsem si ze mam jeste 1 dolar (za to se tu poridi 7 lahvi vody ci 5 baliku susenek) a tak jsem ji ho podal. Ani to ale neuspokojilo jeji chamtivost, a porad me chytala za bundu a strkala mi zdvizenou dlan k obliceji. To uz jsem se ale nastval udelal na ne bubaka a vynadal jim do zlodeju. Nehezky zazitek...

Ale i tady jsme nasli vyjimky, ktere bylo radost odmenit spropitnym. Na zapadni strane ostrova jsme nasli super hospudku. No defakto kuchynku a mistnost pro 4 stoly, ale grilovany pstruh byl jednim s nejzdarilejsich pochutin, ktere se nam zde zatim dostalo... "Provoznim" byl velice usluzny dedecek hribecek a tak jsem se i s fotakem naprdelil do kuchynky a muzu vas tak obstastnit pohledem na tamenjsi hygienicke pomery. :)

Dalsi zminenihodne zazitky byl nedostatek elektrickeho proudu - bud sme meli rozviceno anebo si nabijeli baterky, ale zapomente na soucasne nabijeni a cteni si knizky. Klasikou se po prvnim veceru stal mistni osli orchestr, pravidelne praktikujici sve logopedicke cviceni "yyyyýýýý áááááhhh" v decibelech za ktery by se ani Motorhead nemuseli stydet. A pak opet zminim nezvyk nadmorske vysky, kdy jsem si jeden vecer sel kopnout s mistni omladinou na betonovy placek pred skolu. Cele moje predstaveni se odehravalo v cyklech, kdy kazdy znamenal, vybehnout do pole, pokud mozno zakoncit akci a pak se jit na 10 minut s rukama na stehnech a hlavou mezi koleny vydejchat do brany.

Po trech dnech na ostrovech jsme se vydali smer La Paz. Na ceste bylo spestrenim pouze setkani se z podnapilou peruansko/bolivijskou dvojci na "trajektu". Tyto sprimari obdivovali Mortovy arijske rysy a chteli si s nim menit ocni duhovky. Nikdy bych neveril, kolik se da za deset minut stihnout potrasnuti rukou, ale tyto prebornici rozhodne patrili ke svetove spicce! :) Takze ted uz jsme druhym dnem v bolivijskem hlavnim meste. Je to fascinujici misto plne kontrastu a zajimavych mist. Hlavne diky tomuto faktu, pisi tento prispevek s mensim zpozdenim, ale slibuju, ze to ale vsechno brzo napravim a jeste nez se hneme smerem na jih, sverim se vam s reportazi z nahodne natrefeneho mista obskurniho samanstvi a placene magie. Ale to uz predbiham...