Zdravim vsechny co me jeste nevydedili ci jinak nezavrhli za konzumaci nebohych zviratek a vlastne i ty co tak ucinili. o:)

Tak jo La Paz byl super, ale vzhledem k faktu, ze v Rossiine byte (jako ve vetsine jinych) neexistuje zadna forma topeni a posledni dny jsem spinkal v babicinych vlnenych fuseklich, svetru, cepici, rukavicich, zmuchlan do spacaku pod 3ma dekama (bez prehaneni) a posledni den nam zaclo snezit, rozhodli jsme se hnout se zas o dum dal...

Nasim dalsim bodem na mape bylo mesto Uyuni (asi 550km na jih), svetozname svoji blizkosti ke svetovemu unikatu - velkym solnim planim. Cesta spocivala v 3hodinovym autobusu a s malym obidkem napojujicim vlakem (7 hodin) - takze slo o zabavu na cely den. O zpestreni se nam postaral Bolivijsky narodni sport = blokovani silnice. Jak jsme se docetli jeste pred priletem, kdykoliv se Bolivijskemu Frantovi neco nelibi postavi svuj nakladak, traktor ci trikolku doprostred frekventovane silnice, lehne si pred ni a chudaci cestichtivi spoluobcane musi blokadu objizdet pres louky, pole, sire plane. No nastesti to v nasem pripade necela pulhodka spravila, ale bylo zajimavy, kdyz pred nama zapadl autobus ve stoce a pak se z neho vyhrnuli lidi a zacali sbirat sutraky a vydlazdili nebohemu ridici hezkou cesticku ven. Zbytek cesty uz probehl bez problemu a tak se vrhnu rovnou na dalsi den.

Rozlamani z cesty jsme si malinko prispali, ale odpoledni mini vylet na masinko-hrbituvek stal za to. Vyrazili jsme v idealni dobu po pozdnim obidku, na obloze jenom slunicko a par nadychanych oblacku a tak jsme zvolili dopravu peskobusem neboli po svych. 30 minut prasnou cestou na jih sme narazili na koleje a ty nas uz dovedli na inkriminovane misto. No na dlouhy vypraveni to neni, ale zkoumat a prolezat haldy staryho zeleza je obcas vazne sranda.

Na dnesni den jsme meli na programu prohlidku samotnych solnych plani. Jde o nejvetsi  (10 000 km2) solnou planinu na svete. Planina vznikla asi pred 40ti tisici lety vyschnutim jezera Minchin. Plan se vyuziva jak na tezbu soli, tak jako idealne komunikace a v neposledni rade je to samozreme take magnet na turisty. My se rozhodli ji venovat pouze jednodenni exkurzi a usetrit tak jeste nejaky cas na jizni cast Bolivie, smerem k argentinskym hranicim...

Misinformovani jsme na misto odjezdu dorazili az 20 minut pozdeji a za nenavistnich pohledu nedockavych spolucestujicich nasedli do Toyoty Landcruisera. Prvni zastavka byla v male vesnicce, kde se sul zpracovava, druha, kde ji pracanti tezi (proste nakopou krumpacem a nahazi na korbu) a na tretim stopu nam byl s velkou pychou predstaven hotel, postaveny ze solnych kvadru. Zaverecnou podivanou byl takzvany Fish Island (Rybi ostrov), pojmenovany podle sveho tvaru. To byl docela zajimavy geograficky ukaz, kdy uprostred snehobilych plani najednou "vyrustala" skala z nespocetnym mnozstvim kaktusu (vzpomnel jsem si na tebe Iky! :).

Opet jsem si neodpustil neukazat vam dalsi prispevek (vlastne dva) do me retardovane serie fotecek. Musim uznat, ze Mort s Rossio jsou prirozeni talenti a tak to je kolikrat jenom o tom namirit a cvak. :) Tentokrat mam teda i par fotecek pro maminku... (Dik Mortas.) Jinak pred pul hodkou jsme si koupili listek do Tupizy, kde bych uz konecne chtel nafotit neco rozumnyho. Vzhledem k tomu, ze jde o oblast znamou dulnim prumyslem, doufam, ze se mi povede par umounenych strejdu premluvit a par obrazku z toho vznikne... Vlacek nam odjizdi az kolem 11te hodiny vecerni a na misto dorazime nekdy kolem 4te rani. Bohuzel neexistuji rozumne alternativy a tak nam prosim drzte palecky at mame stesti se shanenim postylek...