Národní park Yosomite je pitoreskní indiánské údolíčko, v Sequoia NP maj jehličnany o velikosti za kterou by se ani poklopec Chucka Norisse nemusel stydět a v Údoli smrti bych asi nedoporučoval zakládání solární studia. Tyto notoricky známé lokace si ale určitě vygooglujete flickerem na wikipedii sami a tak se místo jejich opakovanému popisu radějí uchýlím k rádobyvtipnému zápisu do kroniky našeho pan-amerického ansáblu.

Ikdyž mimo hlavní turistickou sezónu, ubykace v Yosomitech už bylo v době našeho příjezdu plně zapikaná a tak nám nezbylo než vystát si houmlesáckou frontu na zrušené objednávky a nakonec i s fanfárama obdržet poukázku na ohniště, parkoviště a méďo-béďu-vzdornou bedničku na potraviny. Náš cirkus jsme si rozbalili hned vedle Kathy a Ricka (fajn kalifornskej páreček kolem 60ky), Pokorňák sesbíral pár klacíků na zátop, Pípa se postaral o rozporcování bizona a já jsem se při stmívání vydal autem hledat naší nenasytnou kopco-šlapku Jardu. Ke všeobecné úlevě se drama nekonalo (našel jsem ho zmoženě se loudajícího zpět pár kilometrů od kempu) a tak už nic nebránilo, odvíčkování Tequily (Ó buď velebena Lenko z Orange County! :), ugrilování flákotek a blaženému usínání pod hvězdami prosvítajícími korunami stromů.

Druhý den mě Jarda probudil odlomením rampouchu od nosu (v noci bylo těsně nad nulou), vypili jsme si kafčo, co jsme jako správný východoevropský socky dostali od našich kapitalistických sousedů a vykročili vyvenčit Jardu na Half Dome (2693 m.n.m). Dospěláci nás vyprovodili na druhý vodopád trasy zvané „Mist trail“ a naše přídavek s Jarym zastavili mokré jarmilky, půl metru sněhu a demontovaná lanová konstrukce, jíž se obvykle posledních 200 metrů zdolává. Dvaatřicátý kilometr zpátky na parkovišti měl být ve znamení rozvalení se na zadních sedadlech a nechání se odvést odpočatou částí výpravy do tři hodiny vzdáleného Fresna, ale bohužel stav ve kterém jsme radu starších našli už bohužel nebyl dle Kalifornských zákonodárců slučitelný s řízením. :)

Následující den jsme z Fresna jeli přes „Obří les“ pozdravit „Plukovníka Schermena“ (sekvojí celebrita a údajně největší živá entita na téhle planetě) do jeho domácího národního parku Sekvoja NP a ospalý den zakončili skokem do bazénu v místě zvaném osamělá borovice (Lonely Pine). Ráno jsme jeli do Death Valley, kde 86 metrů pod mořskou hladinou Jarda do solné pláně nakreslil obrovský kosočtverec (prý znak skupiny Tři sestry), ve čtyřicetistupňovém vedru jsme si prošli pár kaňonů a zkontrolovali Ďáblovo golfové hřiště. Cestou z parku už se s námi rozloučila Kalifornie a tak jsme vyhládlí jak senegalská sarančata uprostřed nevadské pouště zastavili u srandovní hispánské rodinky. V tomto koloniálu jsme si mezi krabicemi limonád, násadami na lopatu a narozeninovými frkačkami dopřáli ochutnávku nelíčeně domácí mexické kuchyně, díky čemuž jsme do města hříchu Las Vegas dorazili chrochtajíc si blahem.