První dojmy z Japonska jsou navzdory nepříznivému počasí pouze pozitivní. Lidi jsou milí, usměvaví a ochotní. Je tu bezpečno, nekrade se a nedává se spropitné. Všude je čisto a všechno funguje jak má. Jedna věc nás ale i přes několik varování překvapila, a to jejich neznalost anglického jazyka. Ta je totiž dost často prakticky nulová (a to jsme v hlavním městě!) a tak se došprtáváme japonská slovíčka. Bydlíme pár metrů od největšího rybího trhu na světě (Tsukiji market) a tak sushi i snídáme. Syrová ryba tu chutná úplně jinak než u nás! Smysl pro detail pak názorně představují na balených potravinách. Nápaditost a smysl pro detail je tu patrný na každým kroku. Jedním slovem paráda.


Další zábavou jsou záchody. Ty Linda „průtokáč“ dost řeší a má je i dost zmapovaný. Japonsko zatím prý ale s jistotou vede. Elektronické multifunkční záchody, které vás osprchují, vyfoukají, navoní, zahrajou vám melodii a plácnou na rozloučenou po zadku. Ok, to poslední už jsem si vymyslel, ale faktem zůstává, že elektricky vyhřívané prkýnko tu člověk najde i na veřejných záchodcích. Jardo, tady jsi měl soutěžit o královskou mísu! :)


U elektroniky můžeme zůstat, protože to je pro Japonce kapitola sama o sobě. V Tokyu se nachází čtvrt Akihabara, která je proslulá pozoruhodnými obchůdky s diodama, tranzistorama, tištěnýma spojema či robotyckýma končetinama. A pak taky, aby dostála své přezdívce „elektrické město“ a zároveň byla přátelská i k elektronulám jako jsem já či moje jinak prudce nadprůměrně nadaná přítelkyně, tak se tu nacházejí i velké obchoďáky západního střihu. Jenom rozlohou a sortimentem o kus dál. Je libo tužkové baterky? A s potiskem pokemona či samuraje? Co třeba rozčesávač obočí? Není problém. Poté co se nám dostatečne protočili panenky a zatočila kebule jsme si našli 8 mi patrovej mrakodrápek plnej video her a zastříleli si pecky jako je Virtua Cop 2 či prohnali rallye káry po australské buši.


Navštívili jsme tu také automatickou sushi restauraci. Člověk se posadí před dotykovou obrazvoku, na které si vybere z dlouhého menu. Následně mu do pár minut jedna ze tří magnetických kolejnic objednávku dopraví. Briskně nabitou krmi vyložíte a tlačítkem pošlete podnos zpátky do kuchyně. Jediné, co v této restauraci dělá lidská obsluha je usazování, kasírování a případnou pantomimickou demonstraci libovolné části systému pro trouby jako jsem já.


Po elektronice je pro Japonce další významná obsese právě kvetoucí sakury. Kvetou necelý týden postupně po celém Japonsku. Lidé si berou dovolenou a cestují na místa, kde zrovna rozkvétají, aby mohli obdivovat jejich krásu. Parky v tuto dobu praskají ve švech, protože zde popíjejí nejen velké skupiny mladých a starších, ale i firemní kolektivy se tu futrují piknik boxy a lejou jedno Asahi, saké či vínko za druhým. Je to zkrátka celonárodní sport. V parcích je spousta stánků s občerstvením. Nejsou ale plné nezdravých blafů, naopak. Nic není ultra sladké, přesolené či mastné. Ta „nejhorší“ pouťová sladkost, na kterou jsme narazili je čerstvá jahoda obalená tenkou vrstvou karamelu. Japoncům zkrátka zdravý životní styl není cizí. Dokonce i v metru mají na každém 5tém schodu napsáno, kolik kalorií spálí, když je vyšlápnou. :)


Po klasických obhlídkách typu nejstarší budhisticý chrám v Japonsku, nejvytíženější nádraží na světě anebo nejrušnější přechod pro chodce jsme měli na radaru ještě jednu aktivitu - vyhlášený zábavní park Disneyland. První atrakce nebyla špatná, ale hodinová fronta nás malinko otrávila. Další zastávkou měl být vyhlášený Indiana Jones, ale už z dálky jsme viděli kroutící se had zájemců a na náš dotaz nás paní v khaki pumpkách a terénícm fuseklích upozornila, že odhad délký frontového čekání je 3 hodiny! Na investigativní dotaz, jak dlouho vlastně zážitek trvá mi byly ukázány čtyři prsty s přídavkem “minit“! 3 hodiny čekání za 4 minuty zábavy?!? Ozvala se rána. Linda mi pomohla posbírat moji o zem rozbitou, udivením upadnuvší spodní čelist a hurá se uklidnit na 10-ti minutový kolotoč pro caparty jménem Sindibádovo putování. 0:) Taková čekací doba musí na dětských duších zanechat šrámy po zbytek života. Tokyo Disney tedy palec dolů.


Náladu nám však večer zlepšila bizardní návštěva „comix internet café“ s titulem Manga books. Jde o takovou pochybnou půjčovnu animé komixů kombinovanou s kukaněmi o dvou metrech čverečních. Každý tento pokojíček má polstrovanou podlahu a tak jarmilky necháte venku, vstoupíte na „pohovku“ a zavřete za sebou dveře. Po straně naleznete 2 pytle, které si můžete uplácat do tvaru židle či lehátka a před sebou najdete arzenál sluchátek, počítače, lampičky a papírových kapesníčků. Forma užívání a doba zde ztrávená je čistě na vás. Inu jiná země jiné zvyky...