Přeplutí úžiny mezi Lombokem a Bali trvá rychločlunem necelé dvě hodiny, ale i tak jsme s ním měli jako posránek a poblijón co dělat. Pak ještě hodinu a půl auta než sme dorazili do hotelového pokoje v Ubudu. Obklopen rýžovými poli a hustým pralesem, Ubud je kulturní Meccou ostrova. My už sme si plážových radovánek na Lomboku užili až až a tak jsme ted záměrně volili vnitrozemí s tím, že můžem dělat hvězdicové výlety do okolí.

První den na Bali ještě slabouncí jak čajíček jsme se zmohli akorád tak na procházku do nedalekého Monkey forest. Jde o část pralesa se sakrálníma stavbama, která tak de facto patří obří tlupě makaků. Opice jsou to relativně slušné a tak si vás po většinou nijak moc nevšímají. Teda pokud zrovna nevezete kolečko plné banánů. Ty ony samozřejmě rády. Ale pro případ, že by ste si chtěli svojí opičku nakrmit můžete si u označených stánkařů pár trsů koupit a pak se teprv začnou dít opičárny. :) Z indiferentních tvorů se najednou stanou vaši nejlepší kámoši. Jeden makak se nám do Lindičky zamiloval tak, že si jí i pro další případy označil a ta pak chodila po celé rezervaci s bobíkem na batohu a furt se jí zdálo, že to tam všude děsně smrdí...

Další dva dny jsme už "zas skákajíc přes kaluže" věnovali výletům po známých chrámech i méně známých zákoutích v okolí. Na to abychom toho stihli co nejvíc jsme si objednali řidiče. Dostali jsme doporučení na "Madiho" - česky hovořícího balijského frajírka, který se náš jazyk naučil díky českým "kamarádkám" :) Jeho oblíbená věta byla: "Vedro jako kráva! Zima jako sviňa." a rád mluvil o tom, jak mají Balijci všechno malý (a Evropanky všechno velký), ale že to prej vůbec nevadí. I když jsme s ním v autě vlastně strávili většinu času, žádné velké vzdálenosti jsme neujeli. Na silnících tu panuje klasický pan-asijský chaos. Auta se tu organicky mísí s motorkama, chodcema, kuřatama atd a tak to stejně nikde rychleji než 40kou nevalíte.

Místa co jsme navštívili v nás nechali rozporuplné pocity. Chrámu na jezeře (Uluh tanun bratan) bohužel zrovna chyběla voda. Na rýžové pole kolem Jatiluwih bylo zase příliš brzo a tak místo rýžové zeleně nás bohužel přivítaly jen blátěné "rybníčky". Působivý chrám na ostrůvku Pura Tanah lot by byl zase hezčí za raního světla než při západu. Ale Madimu to bylo jedno - "to nevadííí". Asi je zase třeba uznat, že přeci jenom už máme kritičnější fotoočko a tak to asi Madimu nelze úplně vyčítat. Chrám vytesaný do skály (Gunung kawi), Sloní jeskyně anebo posvátné lázně Pura Tirta ampul nám už ale zajímavé přišly. Přeci jen tu tedy něco naše oko potěšilo...

Bali samo o sobě je ale krásný. Mít více času a trochu lepší podmínky tak i hezky fotogenický. Všudypřítomná zeleň, lidi jsou milý a úslužný a ceny jsou tu pohádkový. Je tu i menší bordel než na Lomboku (to jsme zapomněli zmínit, ale na Lomboku byl fakt NESKUTEČNEJ bordel! Veškerý odpad se tam hází do řeky anebo zamete do škarpy). Jen jídlo bylo tak trochu zklamání. Vzhledem k tomu, že tady kolem rovníku roste skoro všechno co je člověku známé, čekali bychom možná více invence a rozmanitější používání ingrediencí. Ražničí zalitý "nutelou", slepičí vývar s čínskýma nudlema, maso na sladko, všude samý vejce, nudný černý čaje y pytlíku, když jim na zahradě roste nepřeberný množství bylin... Ale to třeba jenom potřebuje v tomhle mladým národě uzrát. Tak příště, země 8mi tisíc ostrovů! ;)