Kdesi v jihoindických Prčicích

Není podstatné čí chybou (byla to Linda) se nám podařilo booknout si hotel 60km od destinace, kam jsme chtěli (Alleppey), ale důležité je, že jsme si pobyt na osamoceném ostrově užili. Využili jsme tam nerušeného klidu a rozumného internetového připojení, abychom se po delší odmlce spojili se světem kolem a vyřídili nějakou tu korespondenci a další závazky. Krátká vyjížďka na kanoi po malých kanálech mezi vesnicemi byla příjemným zpestřením a malinko nám přiblížila místní život rybářů a jejich rodin. Náš pobyt jsme završili ayurveda masáží, která údajně pochází právě odsud, ze státu Kerala. Vybírali jsme z dlouhého seznamu nabízených masáží od klasických olejových masáží, přes vstřiky léčivých olejů nosní dírkou, či „čištění“ očí, až po anální a vaginální zavádění bylinných směsí. Rozhodování bylo těžké, ale i přes zajímavé nabídky originálních zážitků jsme nakonec zůstali u „obyčejné“ masáže celého těla, se striktním zákazem vjezdu do jakýhkoli tělních dutin. A co můžete od klasické ayurveda masáže čekat?

1. Svléknout do naha. Úplně do naha.
2. Posadíš se na židličku, načež masér přijde s hrníčkem teplého oleje a vyleje ti ho na hlavu.
3. Následuje masáž hlavy (takzvané šoupání parukou)
4. Pořád s bimbasem/fifinkou venku je člověk uložen na matraci tvaří k zemi, masér se nad nim pověsí na hák vysící ze stropu a začne po vykuleným rozpláclým turistovi jezdit nohama sem a tam.
5. Přidáme olej opakujem čelem vzhůru.
6. Přesunem se z duchny na lehátko a zapojíme masérovy horní tlapy.
7. Víc oleje.
8. Teď dojde na obličej a splihlé vlasy.
9. Následuje ledabilé otření oleje hadrem, ale díky účinosti barviva a konzistenci jde spíše jen o akt symbolický.
10. Fasování chirurgického pláště (kvůli bodu 8 bys svůj vlastní oděv odsoudil ke kariéře mycího pomocníka).
11. Poděkování. Úprk.

Závěrem můžeme konstatovat, že kvalita ayurvédské masáže je přímo uměrná množství oleje, které se na Vás zvládne vypatlat a kam všude se Vám s ním dostanou. Po třech dnech odpočinku jsme konečně vyrazili do Alleppey, tentokrát opravdu.

Alleppey

U údajných Benátek východu potenciál rozhodně je, dost vody, kanálů a hezkých zákoutí taky. Ale obliba v plastech, slabé hygienické návyky a ignorace životního protředí tomuto přirovnání bohužel hodně ubírají. Nicméně našim záměrem zde bylo pronajmout si na pár noccí houseboat, který by s námi proplul alespoň malou část z takzvaných Kerala Backwatters - 900km dlouhé sítě kanálů, posetých rybářskými osadami, kokosovými hájemi a rýžovými políčky. Výběr plavidla nebyl složitý. Zpravidla šlo o dřevěný člun s rákosovou střechou, vlastním pokojíčkem včetně koupelny, otevřeným obýváčkem na přídi a kuchyňkou plus kumbálkem pro personál (kuchař+kapitán) na zádi. Rozdíly byli hlavně v počtu kajut pro cestující, stáří člunu a jazykovou vybaveností posádky. Našli jsme si tedy rozumné kombíčko pro 2 sáhiby a hurá do kanálů. :)

Kapitan Josef a šéfkuchar Vincent byli typoni už od pohledu a ikdyž (ostatně jako zatím všichni indiáni) při otázce kudy a kam vlastně pojedem točili mapou do kolečka a nakláněli hlavy doprava a doleva, projevily se jako kompetentní a milá posádka našeho plovoucího příbytku. Taky jsem ze začátku těžce nesl, že si mě dobírali kvůli mé dočasné fyzické indispozici (hnul jsem si zády a kdykoliv jsem se musel otočit, učinil jsem tak prý jak úchyl za školačkami = slova té mé drzé spolucestující). Josef však o mě prohlásil, že jsem prý dostal kokosem do hlavy (a demonstroval to položením hlavy na rameno a dostrany vypláznutým jazykem) což Vincenta sesadilo ze židle a Linbaba to od té doby paroduje při každé příležitosti...

Kerala Backwatters je vážně hezký a klidný kraj a tak pohledem z korzujícího plavidla na muže lovící ryby, korýše a plže, ženy mlátící prádlem o schody či malé pořízky odpalující trsy trávy klackem na člunech (á la zde všudypřítomný kriket), uteče den jak voda kolem mangrovníku. Vincentovo jídlo nás i přes všudypřítomný kokos bavilo a díky odpolední návštěvě trhu jsme si i jednu večeři vyšperkovali 6-kou macatých sladkovodních garnátů.

No a protože už to s délkou tohoto příspěvků přeháníme jenom v rychlosti prolítnu své mentální poznámky: Supermaket boat = červená plovoucí budka s nápisem “super store“ – geniální myšlenka jak dopravit Persil, prodlužovačku a kit-kat i do těch nezašších kanálů. “Chilli garden tasting“ = vyskočit z lodi kousnout si do X různobarevných papriček, protočit kukadla a s kmitajícím jazykem zase zaběhnout zpět do člunu. “Kachní migrace“ = no tohle se musí vidět. Voda najednou zhnědne a začne ladit Rampa Mc Kvák orchestra pár excelánc. „Chlastfronta za bílýho dne“ = no jo tak to je tak, když se někomu zasteskne po lahvince vína. Potupně na konec dlouhé řady floutků, co si po tlačenici k okýnku zabalí své Pronto (jako vyapadající lahev) do novin a zmizí mezi palmami. Inu jiný kraj jiné nároky...