Na Samou sme dorazili v nekřesťanských 5 hodin ráno. Chvílema jsme na se s Lindou štouchali do žeber, jestli nahodou ještě nesníme, protože v malé letištní hale nás vítala skupinka 4 muzikantů hrající místní lidovky a po té co jsme dostali štempl do pasu a vypadl nám z kolotoče kufr, zazubil se na nás s naší jmenovkou pán v květinové košili. Zamířili jsme k malé dodávce, kde nám byl do ruky vražen kokos s brčkem a než sme se nadáli, za řidičova zpěvu jsme začli kličkovat mezi prasaty, kuřaty a psy na cestě do našeho bungalovu.

Dohnali jsme spánkový deficit, trochu se rozhlédli a zkonstatovali, že by se tu líbilo naším maminkám. Nádherně zbarvené upravené záhonky tu lemují každou silnici a teplo je tu na padnutí. Moře tu má kafíčkových 28 stupňů a to jejich výborné jídlo vám tu prostě nevystydne. Po snídani nás přišel pozdravit novozélandský majitel a po krátké řeči jsme obdrželi free upgrade do chatičky přímo u moře takzvané "první tsunami lajny". :) Odpoledne jsme pak navštívili geologickou zajímavost, na kterou jsme se těšili už z domova. "To Sua ocean trench" je tak trochu zavádějící název pro obří lochnu v zemi, podemletou oceánským příbojem, jejíž strop se posléze propadl. Výsledek je bazének lagunovitého typu pro svlaženíchtivé návštěvníky. Tuto nádheru jsme navíc měli jen sami pro sebe.

Další den jsme se vydali do místního centra vodních sportů, abychom domluvili podmořské radovánky na následující den a když už jsme se tam tak vochomejtali napadlo nás udělat si takový malý výlet na člunu po okolních ostrůvcích za účelem geocachingu. Pár zeleně svítících ikonek na modrém pozadí byla jediná navigace, kterou jsme našemu kapitánovi poskytli. Ten se nám sice snažil rozmluvit, že na miniaturních ostrůvcích určitě žádný "poklad" není, ale vydali jsme se tím směrem ho přesvědčit o opaku. Přímo kolem ostrůvků byla na náš člun voda příliš mělká, a tak mi nezbylo než v dostatečné vzdálenosti zabalit telefon s tužkou do igeliťáku, zakousnout se do něj a hurá plavmo směr skalisko čouhající nad hladinu. Za Lindiného cvakání fotoaparátem jsem doplaval ke břehu, v žábách jsem se vyškrábal na skálu a hurá na strom odhalit tajemstvi krabičky s papírkem. Zbytek dne jsme se ve vyhlídkovém tempu projeli v zapůjčené Toyota Rav 4, kochali se krásou ostrova a vyměňovali si pozdravy s jeho usměvavými obyvateli.

Včera byl na programu ponor k vraku tažné lodi a šnorchling na severní části ostrova, kde korály nebyli poznamenáný tsunami, jež 5 let zpátky na jižní části usmrtilo 126 lidí (teď už mají varovný systém). Vrak byl super, relativně mladý a tudíž zachovalý a vhodný pro prolejzání. Působivá strojovna, chobotnice žijící na kapitánském můstku a lampičky obrostlé korálem... To vše v parádní viditelnosti a výše zmíněné teplotě vody z toho udělali jeden z nejhezčích vrak ponorů, který se mi naskytl. U šnorchlinku jsme pak malinko zmokli. Né, že by to pod vodou dělalo nejaký rozdíl, ale Lindičce tak zmokli kraťásky a hrozilo, že bude muset na oběd v tangáčích. Řešením prekérní situace mělo být, že já vyskočím z auta a zakoupím své choti, nejakou fešnou šukýnku. Už už sem se tetelil, jakým to že rákosovým doplňkem si ze své drahé vystřelím, ale nakonec jsem v omezeném sortimentu místního čínskeho tržiště vyměknul a pořídil jí jenom "bombarďáky" v trendy přírodní barvě :). Toyota nás ten den trochu vypekla, když jsme po obědě na druhém konci ostrova nenastartovali. Naštěstí je každý chlap na ostrově vyučený mechanik a tak jsme na opravu nemuseli dlouho čekat.

Samoa je několik krásných zelených tichomořský ostrovů obklopená tyrkosově modrým oceánem, tak jak si to představíte z časopisu o exotických dovolených. Její obyvatelé jsou vlídní a usměvaví lidé. Vím, že to se dá říct na první pohled o více národnostech, ale jestli ten štastný jednoduchý vesnický život někomu věříme, tak je to asi právě Samoanům. Vypiplané zahrádky, všude pobíhající prasátka, zdravě vyhlížející psi, 40km/h ve vesnici (55km/h mimo), teplé vlhké klíma a moře jedna báseň... Sice nás tadle malá zemička obrala o jeden den života - tím, že jsme překročili magickou hranici mezi +11 hodin na Hawaii a -11 hodin tady, jsme po 5ti hodinovým letu přistáli o 27 hodin později! Ale ten ztracenej čas nám zase cestou domů naskáče. Takže alles gute. A tahle zastávka za to rozhodně stála. Fa Afetai (díky) Samoa!